94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
A, B, C, Divadla – Abeceda divadla
1.6.2021
V zrcadlovém sále na Zušce se usadil seminář A,B,C, Divadla – Abeceda divadla vedený Jaromírem Hruškou, který rozhodně nevede podobný kurs poprvé.
V zrcadlovém sále na Zušce se usadil seminář A,B,C, Divadla – Abeceda divadla vedený Jaromírem Hruškou, který rozhodně nevede podobný kurs poprvé. Ale zatímco v minulosti byly tyto kurzy zaměřené například na dramaturgii či na režii, tentokrát je pozornost soustředěna na herce a na to, jak vytvářet postavu. Doslova, jak se k ní dostat… Situace, Postava, Asociace, Konflikt, Motiv, Emoce, Gag, Žánr, to jsou pojmy, které slibuje tento seminář objasnit. A tady – jak vidím – rozhodně neztrácí čas.
Je pouhá hodina po úplném začátku semináře, když vstupuju, a vidím všechny v plné práci. Na první pohled to může vypadat jen na takové povídání v kroužku, ale hned druhý pohled vás přesvědčí o opaku. Seminaristi mají k dispozici krátký dialog z Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové, který se překvapivě ukazuje jako dobrá startovací pozice k mnohoznačným výkladům. Snad neporuším autorská práva, když ho zveřejním: A: Chceš něco? / B: Ne…nic. / A: Dobrá. Je čas jít spát./ B: Ano./ A: Jsi unavená?/ B: Ano./ A: Já taky./ B: Ano/ A:Zejtra je neděle. Celej den./ B: Ano. Musels to… musels to… udělat?/ A: Ano./ B. Bylo to…? Musels?/ A: Ano./ B. Třeba ne./ A: Přišel čas. / B: Skutečně? / A: Skutečně./ B: Je mi zima./ A: Je už pozdě./ B: Ano./ A: Bude to lepší./ B: Já… nevím./ A: Bude. Snad. Pohrávání si s dialogem, kdy každý z kruhu, říká jednu repliku, se proměňuje podle pokynů lektora – jednou má znít nostalgicky, jindy unaveně, hekticky či komediálně. Jednotlivá kola prokládá Jaromír Hruška glosami z režijní praxe, které pomohou i na tak malém prostoru vytvořit konkrétní charakter: „Musíte hrát, co bylo předtím, ne co bude potom. Má to být pro diváky trochu detektivka. Pamatujte si: plán – realizace – hodnocení.“ „Situace musí fungovat jako celek“. „Je třeba představit si konkrétní věc a z té vycházet. Z konkrétního se dostáváme k obecnému.“ „Dojmout někoho není těžké, ale rozesmát ano.“ „Režiséra nezajímá, co by udělala herečka v této konkrétní situaci, ale co by udělala postava, kterou hraje.“ „Je třeba osobní pocity přetransformovat do postavy.
Využijte vlastní emoce k vytvoření postavy.“ Neopouštíme text, který už většina umí zpaměti, ale teď mají za úkol vytvořit pomocí tohoto textu situace ve dvojicích. Krátká příprava – a už se postupně představují jednotlivé variace. Po předvedení se hádá, o co šlo. Samozřejmě, dialog mezi manžely je první na řadě. Může to být milenecká eroticky laděná hádka, manželé po šedesáti letech s veškerou frustrací doprovázející dlouholetý vztah, anebo jen přetahování o peřinu. A když na jednu seminaristku nevybyl partner či partnerka, je to vlastně ke prospěchu věci, protože vzniká zajímavá schizofrenní etuda, kde spolu diskutují dvě alter-ega. Nechejme seminaristy pracovat, třeba z toho na konci bude zajímavá předváděčka…
Jana Soprová
