Arytmie srdcem duševní?

7.8.2024

Kabaret duševní aneb Nevesely truchlivy souboru Kardio Theatre je inscenace, kterou srdcaři premiérovali už v roce 2017, aby se s ní rok nato rozloučili a v roce 2023 ji znovu oživili sice jenom s mírně upraveným textem, ale zato velmi obměněným obsazením. 

V poetice sobě vlastní (zdravě zvrácené a rafinované) tak znovu oslavují své oblíbené básnivce – Erbena s Máchou. Ocitáme se v psychiatrické léčebně, kde MUDr. Hynek Máchal za pomoci psychodramatu nahlíží s pacienty do vstupních situací, které je sem přivedly. Pokud nepomůže „divadlo“, pomůže tzv. Sprcháč – lékařská procedura a zde též i recitující persona v jednom. Vzletně a citlivě se tu mluví o zánětech duše a traumata se vykreslují na pozadí neochvějně proslulé Kytice. A když je těch běsů už příliš, uklidní nás pro změnu recitace či vzpomínka na Máj. Anebo hlas dalšího z kabaretních narátorů, Jiřího Lábuse, ozývajícího se odkudsi zhůry. Do třetice je tu pak opozice v MUDr. Karlovi Frungjeudovi (všímáte si toho jména, že?), který sem z Německa nese hypnózu. Metodu, která později všechny dosavadní diagnózy (naše i jejich) převrátí naruby. Doslova. Rámec je to bytostně vynalézavý a efektní, srdcaři si v něm mohou dovolit prakticky cokoliv a ještě se cítí jako doma – na lékařské půdě.

Když jsem inscenaci viděl na Divadelní třísce, nedařilo se mi do ní úplně proniknout, ale něčím mě ten kabaretoidní-freak-bizárek stejně upoutal. Tentokrát se moje vrozená arytmie naladila mnohem lépe. Začala si více všímat posunu významů a trefných divadelně estetických kontrastů. Například když proti vysoké a děsuplné poezii Vodníka postavíte dětskou říkanku Spadla lžička do kafíčka a umně si tak pomůžete k propojení dějových i jiných metahlubin celé záležitosti. Nebo když cestou na hřbitov k umrlci ve Svatebních košilích groteskně hupkáte a recitace se mění v odlehčený popis jedné veskrze vtipné historky.

Celá inscenace oplývá mnoha kvalitami: forma zpracování, skvělé herecké výkony, které se nebojí opakovaně vystupovat ze své komfortní zóny, nebojácnost sáhnout na ono poetické velikášství a trochu si s ním zablbnout. V neposlední řadě pak hudební složka. Všichni jsou pěvecky zdatní, písně jsou chytlavé a atmosféru vkusně temnotajemně podtrhují. Nejsou samoúčelné a prazvláštním způsobem korespondují i s oním poetizovaným oduševněním. Srdcaři jsou v této sestavě zajímavé individuality, které společně vytváří panoptikální kolorit s aurou tak přitahující, že ta dávka u mě vytváří až nežádoucí účinky. 

Autor recenze má skutečně vrozenou arytmii, a protože je naštěstí jedna z těch neškodných, pokusí se ji alespoň použít jako lacinou metaforu. Mé vnitřní tempo i napodruhé bilo jinak než tempo inscenace a v uších jako by našeptával falešný tinnitus. Není toho zbytečně moc? Musí tam být i ten Lábus? Musí se zkoušet parafrázovat jedna z básní? Kolikrát se bude ještě dirigovat? A kruciš, já odpočítávám básničky a herce, a i když poutá forma, nepoutá obsah, protože už jsem to slyšel tolikrát. – Ale to přece není jejich problém! Poskočí arytmie a znovu se naladí do stejného buch buch, jakým tluče Kabaret. Proč mě ten Škraloup na duši nutí hledat symptomy, které tam možná nejsou? To není srdeční arytmie, ale duševní porucha. Nebo básnicky: prokletí! Lámu si hlavu, kde by se dalo ubrat na dávkování, ale nevím, nejsem doktor. Jenom pacient. Věřím ale, že kdybych na to šel ještě jednou, tak už mě doktůrci z těch bludů možná vyléčí. Tak uvidíme, co se stane na příští kontrole…

Kardio Theatre, Praha

Kardio Theatre, Praha

Kardio Theatre, Praha

Zpět