96. Jiráskův Hronov 31.7. – 8. 8. 2026

Básně rozkvétající v květináčích

7.8.2025

Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci Počítám součky na podlaze žalářní

„Celé odpoledne počítám součky na podlaze žalářní“ je verš z básně Řeknou, že život... ze sbírky Dům strach Jana Zahradníčka, katolického básníka, jehož komunistický režim odsoudil ve vykonstruovaném procesu s řadou dalších osobností české kultury v padesátých letech. Ve vězení strávil řadu let a vrátil se s podlomeným zdravím. O tom a o mnohém jiném ze Zahradníčkova života i díla vypráví pásmo nazvané podle výše zmíněného verše Počítám součky na podlaze žalářní. Sestavila, režírovala ho a účinkuje v něm asistentka Dismanova rozhlasového dětského souboru Luisa Marie Marešová. 

Do tmy se nejprve zařízne ostrá melodie hraná na trubku. Ten, který na ni hraje, František Souček, je zároveň i představitelem Jana Zahradníčka a interpretem jeho básní. A nutno říci interpretem velmi citlivým, jehož věcný tón jde po smyslu textu s velkou empatií a schopností přiblížit ho posluchačům. Z popsaných papírů skládá vlaštovky a kornouty květů, jež Luisa Marie Marešová v roli Zahradníčkovy ženy Marie vsazuje do květináčů zavěšených symbolicky na rudých nitkách, stejně jako osudy jejího muže a vlastně celé rodiny. Posléze pak rozbalené květy básní připichuje na černé pozadí, kde trčí jako terče živých výčitek. Oběma protagonistům se daří postihnout křehké a zároveň silné pouto mezi manželi stíhanými utrpením, jež jim pomáhá snášet víra v Boha. 

Postupuje se chronologicky, od ještě relativně svobodných třicátých let přes seznámení a svatbu s Marií, tehdy ještě Bradáčovou, a posléze přes válku a první poválečné léto až k osudnému únoru 1948. Pak už následuje zatčení, vězení, zinscenovaný proces, smrt obou Zahradníčkových dcer, na jejichž pohřeb byl krátce propuštěn, aby posléze opět skončil za mřížemi Mírova. A tak dále až k Zahradníčkově předčasné smrti.

Kromě Zahradníčkovy poezie zazní během čtyřicetiminutového pásma i dopisy a vzpomínky jeho blízkých, básníků Františka Hrubína, Jakuba Demla, básníka, historika a Zahradníčkova spoluvězně Zdeňka Kalisty a dalších, stejně jako citace dobových dokumentů dokládajících zrůdnost komunistického režimu. To vše v podání dalších dvou aktérů, Julie Součkové, jež ke slovu a teskné trubce svého bratra Františka připojuje i své působivé vstupy na příčnou flétnu, a zdatného recitátora Mikuláše Převrátila.

Oblouk Zahradníčkova mučednického osudu vytvořila čtveřice DRDSu s velkým citem a pochopením, včetně střídmého, leč účinného uchopení prostoru, precizní češtiny a zapojení hudby. To, že se se Zahradníčkovou osobností, osudy i poezií potkává nejmladší generace v tak krásném souznění, je nesmírně radostné zjištění.

foto: Ivo Mičkal

Zpět