96. Jiráskův Hronov 31.7. – 8. 8. 2026

Básnické komuniké valné hromady krtků

9.8.2025

Recenze Radmily Hrdinové na inscenaci O čem v letu ptáci sní

Stalo se to tehdy, když ještě byly valné hromady krtků a když ti krtci lépe viděli. I zachtělo se jim vědění, co jest nahoře nad krtčí norou. A zjistili věci podivuhodné, dokonce natolik, že ctihodný krtek rozhodl, že nahoře nejsou žádní ptáci, co rostou na stromech, ani kočky. Prostě nahoře je to, co dole, a krtci nadále zůstanou pěkně pod zemí zalezlí ve svých norách.

Obraz společnosti hodný pera Friedricha Dürrenmatta (nutkavě mě napadala paralela s jeho hrou o odhnojení Herkules a Augiášův chlív) přinesla pětice mladých mužů ze souboru Páteční hoši ZUŠ Louny. Dramaturgická úprava, režie, scénografie a kostýmy inscenace nazvané O čem v letu ptáci sní jsou dílem souboru pod osvíceným vedením Oksany Kaplanové za invenční pohybové spolupráce Lukáše Šimona. 

Kdybych si v programovém bulletinu nepřečetla, že se jedná o montáž z básnických textů Miroslava Holuba, J. H. Krchovského, Davida Stypky a Petra Váši, nabyla bych dojmu, že se jedná o text jednoho autora, natolik se souboru podařilo vytvořit celistvou alegorickou bajku o marném pokusu o rozšíření obzoru krtků. Nevím, jak pěti mladým aktérům, ale nám, kteří jsme v režimu urputně udržujícím krtčí slepotu žili, zněla velmi povědomou notou.

Lounská pětice ale nikterak nemoralizuje ani nešlape na ideologické vyznění krtčí anabáze. Jejich produkce má ladění hravé nonsensové poezie propojené s dokonale propracovanou pohybovou rovinou a voicebandovou recitací střídanou sóly. Pohyb se tu váže na slovo a slovo na pohyb v nenásilné symbióze a lehkosti provedení, takže až posléze člověka napadne, jak pracné muselo být to celé vytvořit. A osobně mě zaujalo i to, že pánů bylo proti anoncovanému počtu o jednoho méně, což se jistě na struktuře představení, které šlapalo jak dobře seřízený stroj, muselo projevit. Nicméně z hlediště jsem žádný zádrhel nezaznamenala.

Hnědá „krtčí“ trička, tepláky, brýle a hlavně empatické propojení pohybující se a recitující pětice, to vše přineslo osobitou a pro mě velmi vítanou barvu do bloku produkcí založených na slovu a poezii. Moc jsem si jejich krtčí dvacetiminutovku užila.

foto: Ivo Mičkal

Zpět