95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025
10.8.2024
Recenze Jitky Šotkovské na inscenaci Křest svatého Vladimíra.
Inscenace Křest svatého Vladimíra brněnského souboru Frgál na nitkách je ryze autorskou inscenací opírající se o čítankovou předlohu. Soubor je tvořen třemi teenagery, sourozenci Františkou a Prokopem Jelínkovými a Marií Gregorovou. Všichni tři jsou podepsáni pod scénografií, dramatizací a režií a jsou také jedinými interprety. Už to je hodno obdivu, dětské inscenace nezaštítěné pedagogickým vedením nebývají nejen na Jiráskově Hronově často k vidění. Jejich adaptace je volnou variací původního díla, v inscenaci téměř nezazní Borovského verše a vlastně to celé spíš než jako interpretace básně vypadá jako dramatizace zápisu v sešitě z češtiny, tedy té často lehce absurdní školské směsi základních informací a nepodstatných „zajímavostí“. Jako bych to viděla:
Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra
(Sama si dodnes pamatuju podobně absurdní zápis z vlastního sešitu z prvního ročníku gymnázia, který se týkal Eposu o Gilgamešovi.)
Frgál na nitkách ovšem překračuje rámec „středoškolské látky“, tyto kusé informace vezme jako východisko ke své hravé, loutkové variaci a fabuluje, jak by se nedokončený příběh mohl rozvíjet. Inscenace je plná vtipných výtvarných nápadů, jako je třeba znázornění Peruna kancelářským kroužkovými deskami, na kterých je nakresleno Boží oko, nebo jeho utopení v řece hozením do propagační igelitky s nápisem Vltava. Nacházená scénická řešení jsou vyspělá, všem interpretům je spolu na jevišti evidentně dobře, mají smysl pro pointu a v hračičkovství a hravé doslovnosti se nezapře podobnost s režijním stylem Jiřího Jelínka. Zde jablko evidentně nepadlo daleko od stromu.
Vše to navíc velmi dobře koresponduje s Borovského ostrou předlohou a po téměř dvou stech letech se v očích nejmladší generace znovu zpřítomňuje obraz Ruska jako země, kde se panovník staví nad Boha, chudoba jde ruku v ruce s nenažraností a ve zmanipulovaných volbách mezi třemi stranami vyhrává ta čtvrtá.