Byla to trochu hlavolamka

7.8.2025

Luďku, v souboru Za oponou jsi hostujícím režisérem. Kde se vzala nabídka a jak probíhal výběr titulu? Po inscenacích Hamleteen, Probuzení jara či ryze autorském Pomeranči se Encyklopedie jeví jako zcela logická a skvělá volba.

LH: Myslím, že těch skvělých voleb byla v průběhu existence souboru celá řada. Vlastně jsme už i spolupracovali, a to konzultačně při výběru Hamleteena. Osloven jsem byl vedoucími souboru – Aničkou a Janem Danielem. S nimi si rozumím a máme podobný divadelní vkus. Navíc je to pro mě soubor, který je humorem, stylem a tím, o co na divadle usiluje, blízký mému rodnému a domácímu Hrobesu. Výběr byl složitější, protože jsme hledali titul celosobourový, vhodný generačně a spíše komediální, ale s chytrým obsahem.

Kolik úprav Dianiškův akčně-historizovaný koktejl doznal a jak se pracovalo se skutečnými postavami v rámci (ne)skutečných událostí?

LH: Je to inscenátorský oříšek. Je tam hodně vysvětlování a dějinných i citačních souvislostí nejen z akčních filmů, což může být brzdou situací. Na druhou stranu to ale byla možnost se o osobnostech a konsekvencích dějin – a toho, jak se dějiny opakují – hodně bavit.

AP: A jak k dějinám přistoupit, aby to nebylo urážlivé a drželo to určitou míru humoru. Vzhledem k tomu, že jsme ve věku, kdy si dějiny vykládáme už se současným názorem, tak jsme si to mohli dovolit a snad jsme nezneuctili památku. Snaha byla vystihnout i ty dějinné paradoxy. Dianiška nastoluje humor, který je generačně výš, než je věk souboru. Takže jsme se tázali, co je nám blízké a co už ne. Například momenty, které mohou vyznívat sexisticky, jsme se rozhodli ironicky komentovat. Totéž s přístupem k akčnímu filmu, protože to není něco, na čem jsme a priori vyrostli. Ale jinak úprav tam moc nebylo.

LH: Vlastně nebylo moc krácení, protože se to špatně krátí. Nemůžeš být veden jenom cestou dějových faktů, ta by se dala odvyprávět snadno, ale zase by to nemělo žádné ozvláštnění a příběh by zůstal plochý. Takže tam většina musela zůstat. Vydali jsme se cestou výkladovou a hodně jsme pracovali s ironií.

AP: A s objevováním všech aluzí, protože je to prošpikovaný nejenom filmovými, ale i historickými aluzemi. Takže to byla hlavolamka, ty věci najít a pojmenovat.

Popově normalizační a bizarně podbízivé hudební duo bylo jasné hned od začátku?

LH: Anička je nejen spoluautorkou hudebního nastudování spolu s Mikulášem Adamem, ale také režijně-dramaturgické koncepce se mnou. Takže jsme s tím počítali od začátku a to jako s výrazným stavebním prvkem. Kapelu předepisuje už Dianiška, ačkoliv ji používá méně. My tu plochu rozšířili a dali jí lehce kabaretní nádech, který se vztahuje k tématu. Je to takové bezemoční podání emočních písniček. Ty sice v lidech vyrůstajících v komunismu vzbuzují nostalgii a dodnes nás jimi zásobují rozhlasové stanice, ale současně to byla kultura v duchu ubavit se k smrti, která odváděla pozornost od skutečných problémů.

AP: A byl to pro nás svobodný divadelní prostředek, jak vytvořit nějaký komentář. Kapela není svázaná příběhem ani dramatickou situací.

Kdo je váš nejoblíbenější akční hrdina a jak by se jmenoval váš YouTube kanál?

Dlouhé ticho. Kolem nás prochází poctivý herec Divadla RADAR Vojtěch Chalupa a nepříliš zdatně se rozmlouvá říkadlem: nefixuj, fixuj, nefixuj, fixuj, fixy.cz.

LH: Miluju kanál Janek & Natálka. Tak bych chtěl asi Luděk & Někdo. Akorát toho někoho ještě hledám. Můj oblíbený hrdina je dnes již málo známá postavička z animovaného maďarského seriálu Slavný lovec Pampalini.

AP: Faramir z Pána prstenů, na kterého mám crush. A můj kanál… to záleží, o čem by byl.

LH: Ty jseš hrozně moudrá.

AP: Tak Anička & Luděk. Anička & Luděk: O Něčem.

‌

autor: Lukáš Křížek / foto: Ivo Mičkal

Divadlo RADAR / Za oponou

Zpět