Chceme se pokusit o zápis do knihy českých rekordů

8.8.2024

Máte po prvním představení, které bylo hodně dlouhé, s největším množstvím herců a také s nejdelším potleskem na letošním JH. Takže mě zajímá, jak se vám podařilo dát dohromady tolik šikovných lidí?
Bylo to těžké, na některé role jsme oslovovali i několik lidí, postupně jsme přibírali další, měnili jsme obsazení tak, že jsme dosáhli stabilního obsazení na začátku března, a v polovině dubna jsme už měli premiéru. Takže celková doba zkoušení trvala jeden a půl měsíce. 

No to je tedy rychlost. Jsou všichni ti herci z vaší vesnice?
Bylo to náročné, oslovovali jsme lidi nejen z naší vesnice, ale sahali jsme i do vedlejších vesnic a měst, např. do Kravař, do Lhoty, do Opavy. Posbírali jsme kamarády, přátele z širokého okolí, s kterými už jsme něco dělali, s nimiž se známe z minulosti.

Je obtížné zvládnout tolik lidí najednou jevišti?
Je to náročné. Abychom to dali dohromady, ty zkoušky musely být intenzivní, musely jít velmi rychle za výsledkem, tak aby se lidi nenudili, aby to neztrácelo náboj, aby se neztrácelo nadšení. Kdybych se snažil dělat perfektní představení a precizoval jednotlivé výstupy, tak by se pravděpodobně ztratilo nadšení. Tak jsem to musel korigovat tak, abychom se dostali co nejrychleji k cíli. 

V představení jste měli živou kapelu, zajímá mě, jestli i všichni živě zpívali?
Ano, vše naživo, žádný playback. Máme výborné muzikanty, všichni jsou to amatérští hudebníci, kamarádi z naší vesnice či okolí. A všechny zpěvačky jsou amatérky – i když jedna se už brzy stane profesionálkou, protože teď byla přijata na špičkovou operní školu do Katovic.

Vy kromě režie hrajete roli Testosterona. Jaké je to pohybovat se tři hodiny v takovém kostýmu?
Ten kostým je opravdu těžký. Když mi Honza Julínek řekl, že budeme hrát dvakrát, měl jsem strach, že dvě tříhodinová představení nedám. Naštěstí je sál klimatizovaný, narozdíl od doby před osmi lety, kdy jsme tu hráli. To jsme byli jako v sauně.

Zajímalo by mě, zda jste si při přípravě se souborem povídali o těch tvrzeních, která v představení zazní, zda jste si dělali testy, jak je to doopravdy s těmi ženami a muži. 
My jsme vycházeli z toho textu, který udělal Mirek Hanuš, ale každou scénku jsme dopracovávali. Upravovali jsme, lehce dopointovávali jednotlivá čísla, doplňovali nějaké vtípky, fórky. Zkrátka tak, aby lidi zvládli tříhodinové představení.

Je to vlastně napůl koncert, všechny písničky byly už v původním textu?
Jednu jsem nahradili a jednu z původní inscenace jsme nepoužili. Nicméně Mirek Hanuš pro Fidlovačku, kde se to teď hraje, udělal už ořezanou verzi, ve které nemají živou kapelu. Ale my vycházíme z původního textu, který se hrál v ABC. 

Na konci představení jste se zmiňoval o akci, kterou chcete absolvovat na podzim.
22. října budeme hrát v ostravském Gongu a budeme se pokoušet o zápis do české knihy rekordů – jako amatérské představení pro největší počet diváků. Kapacita Gongu je 1536 lidí, v současné době se začaly prodávat lístky, zatím je jich prodáno 600, ale do října ještě zbývá dost času. Tak snad to vyjde.

Ptala se Jana Soprová

Pozn. V souvislosti s prvním představením došlo hned ke dvěma demonstračním akcím. Ta jedna se odehrála přímo v hledišti, svého kolegu hasiče přijela povzbudit hasičská parta/klaka z Nového Města nad Metují (s nápisy jako Pavel do Národního divadla! apod.). Druhá skupina byla protestní, nejprve proběhla s nápisy při děkovačce před první řadou, a následně protestovala před divadlem.

Ondřej Benda, ŠAMU Štítina

Zpět