Chystáme se dokončit trilogii

5.8.2025

Rozhovor s Adélou, Františkou, Jonášem, Marií a Prokopem, tedy s Frgálem na nitkách.

Když jste zjistili, že budete hrát na Hronově v blackboxu, měli jste radost?

Prokop: Já jsem měl radost, protože tam zapadá ten vtip.

Františka: Jinak bysme to, myslím, zvládli kdekoliv. Samozřejmě, kdybysme hráli ve slovutném Sále Josefa Čapka, tak by to bylo ještě lepší. Tak příště… 

Jonáš: Tajný vzkaz pro organizátory.

Mluvíte o příště, to zní slibně... Před rokem jste říkali, že jste tři, abyste se jako dva sourozenci nezabili. Ještě jste se ale rozrostli, to jste si lezli na nervy i ve třech?

Františka: My jsme totiž zjistili, že chceme živou hudbu, a tak jsme hledali nějakého živého hudebníka.

Prokop: A našli jsme dva.

Maryška je teprve vaše druhá inscenace, ale z vašich sociálních sítí vím, že hrajete hodně, dokonce i v Brně. To je kariéra!

Františka: V Brně totiž bylo komunitní centrum Lecht, které založila naše kamarádka Lea Mačudová. Ale byl to projekt jenom na krátkou chvíli, takže jsme tam tohle nazkoušeli a hráli, snažili jsme se hrát co měsíc, a teď máme problém, protože Lecht už není. Teď zjišťujeme, kde bysme v Brně alespoň jednou za měsíc mohli hrát.

Minulý rok jste mi říkali, že vůbec nevíte, co s vámi bude dál. Byla nabídka z festivalu Císařovy nové šaty to, co vám dalo impuls k Maryšce?

Prokop: Popravdě to bylo tak, že jsme se o Maryše bavili ještě předtím, než jsme chtěli dělat Křest svatého Vladimíra. Potom, co jsme měli hotovýho Vladimíra, jsme si řekli, proč nevzít tu Maryšu. 

Františka: A když jsme ji začali zkoušet, tak přišla nabídka, abysme hráli na Císařových nových šatech, ale Křest svatého Vladimíra. A protože jsme neměli auto ani řidiče a ta bedna, co je ve Křtu svatého Vladimíra, se nedá převážet vlakem, tak jsme jim nabídli, že chystáme Maryšu a že bysme tam měli premiéru. Byla to vlastně úplně shoda náhod.

Jakým způsobem pracujete? Pod textem je napsaná Františka a kolektiv, všechny ty slovní hříčky ale působí, že musely vzniknout živelně při zkoušení.

Adéla: Je to, jak jste říkala, takové živelné. Scházeli jsme se a prostě jsme se o něco pokoušeli, navazovali na sebe… 

Františka: Pod textem jsem napsaná já, protože jsem si jednoho krásného večera sedla a napsala jsem všechno, co se dělo, a dopsala jsem, co se asi tak bude dít dál. A pak všichni zkoušeli a proměňovali to.

Tradiční otázka na závěr –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ co s vámi bude dál?

Františka: Asi se chystáme dokončit tuto trilogii ještě třetí českou klasikou...

Prokop: Neprozrazuj! Je to totiž tajemné... 

Františka: Někteří to ještě neví, to kujeme pikle s Prokopem.

Prokop: My jsme totiž ty pikle ukuli asi tak před týdnem. 

Františka: Motivace je, že chceme jet do Poniklé na festival Budiž stín!, který pan Hájek pořádá. Minulý týden jsme tam hráli s kočovným divadlem Národní divadlo Roškopov a osobně jsme tu přihlášku podali. 

Prokop: I když to nemělo ještě ani jednu zkoušku. 

Marie: A my ani nevíme, co to je. No, nevadí.

‌

autorka: Kateřina Prášilová / foto: Ivo Mičkal

Frgál na nitkách

Zpět