Co bude dál, neprozradíme

11.8.2024

Souboru Betonový trávník připadl na letošním festivalu nevděčný úkol: hrát pro zdecimované publikum poslední den. Pojí se s tím ale ještě jedna zvláštnost, tedy že byl soubor nominován do pozice vlajkonošstva pro závěrečnou ceremonii. Náš rozhovor tedy probíhal v podstatě za běhu mezi šatnou SJČ a českou vlajkou. 

Jak jste dospěli k tomu, že budete dělat Plešatou zpěvačku? Čí to byl nápad?
Matouš: Pavel přinesl spoustu dramat a nás zaujala Plešatá zpěvačka. 

A co vám na tom přišlo zajímavé?
Matouš: Vždycky jsem chtěl zkusit absurdní drama, je v něčem specifické. Kdysi jsem chtěl dělat Zahradní slavnost, to nevyšlo, tak jsem teď rád za Plešatou zpěvačku.
Anna: Hodně nás oslovilo téma nekomunikace. 
Oliver: Podobnému tématu jsme se věnovali dřív, když jsme dělali autorské divadlo, a zjistili jsme, že ho v Plešatce můžeme najít. 

Byla pro vás práce na pravidelném textu jiná než příprava autorské inscenace?
Oliver: Učili jsme se režírovat. Vzali jsme tu první situaci a každou hodinu režíroval někdo jiný. Učili jsme se i práci s textem, škrtat. 

Chcete u práce s pravidelným textem zůstat, nebo se vrátit k autorskému divadlu?
Maruška: Spíš nás láká zase nějaká předloha.
Oliver: Něco vyhlídnutýho máme, ale neprozradíme. 
Matouš: Ani žánr. 

To je škoda, Pavel prý zvažuje, že příští rok přehlídky vypustí, takže se to možná většina z nás nedozví… Chyběly by vám přehlídky? 
Matouš: Je tu tolik skvělých lidí, se kterýma se člověk může bavit, hrát na kytaru, ale taky se kulturně vzdělávat. 
Andrea: … někomu něco předat a něco získat. 

Jaká je vaše nejoblíbenější replika z Plešaté zpěvačky? 
Maruška: Jsem jeho malá stříkačka. 
Matouš: Jeho třetí ženu jsem znal, jedla kuřata ve vosím hnízdě. 
Oliver: Mám rád Matoušovu repliku, kterou za něj často říkám na zkouškách: „No hned!“
Maruška: Mám ještě ráda Lucinky „Kokardisto tys nás pokakako“. 

Ptala se Kateřina Prášilová

Betonový trávník Most

Zpět