Děkovačka v režii dětí

6.8.2024

Následující stať je rozdělena do dvou částí podle mentálního nastavení čtenářstva. Do jaké kategorie se řadíte, nechávám na vás.*

Pro děti:
Inscenace o životě Otty Wichterleho představuje hravé a vzdělávací okénko pro lidi, kteří mají rádi hezké věci (a kdo by neměl). Bylo potěšením se koukat, jak si herecký soubor performance užíval. Precizní a energické herectví udržovalo svižné tempo. Jako pozvánku ke společné hře jsem pochopila i neplánovaný potlesk pro strýce k svátku na konci představení, který se zvrhnul v sadu potlesků na různá témata. Poměrně mě zaujal přízvuk některých účinkujících v anglických replikách, obzvlášť ve slově „society“. Jsou dnes děti s angličtinou tak sžité, že automaticky vyslovují mnohem lépe než my, nebo se v souboru vyskytuje zvýšený počet jazykově nadaných jedinců? Že to herce baví, bylo z jejich výkonu zřejmé, ale myslím, že by je to mohlo bavit ještě víc. Dost se těším, až je v budoucnu potkám na přehlídce s něčím dalším. Se stejným souborem (nebo s úplně jiným), jak budou něco doopravdy vytvářet.

Pro dospělé:
Jsem toho názoru, že bychom se klidně mohli v dětském divadle oprostit od toho, co je „pěkné“ a „milé“, ve prospěch toho, co je (i když to bude znít jako klišé) „zajímavé“.

Abych citovala publikum: Ti jsou šikovní, a to jsou teprve na základce! Prostřihy epizod z Wichterleho života představují vzpomínky jeho ženy vyprávěné dětem. Oceňuji zaměření na Lindu Wichterlovou, i když asi šlo spíš o vypravěčskou situaci než o pokus rozmělnit historiografický monumentalismus**. (Zas tolik o Lindě to nebylo.) Podívaná si žádá o přízeň dospělých – odkazy na historii, politiku, filmy, které toho pravděpodobně dětem moc neříkají. Nutno přiznat, že i tak se podařilo najít prostor pro hravost (např. scéna se silonkami nebo telefonování z Ameriky). Z nadšení účinkujících bylo zřejmé, že si vystupování užívají. Je ale potřeba, aby se děti učily repliky, které se líbí dospělým? 

Po děkovačce jedna z hereček vyprosila speciální potlesk pro strýce – nejprve k svátku, pak k narozeninám, čímž zjevně inspirovala své kolegy a kolegyně a nevědomky tak spustila sérii potlesků pod různými záminkami. Celou dobu si říkám – Wichterle, komunismus, kapitalismus, super, ale co by tak upřímně bavilo ty děti, kdyby to bylo na nich? Evidentně je dost baví říkat bandě dospělých, kdy a čemu mají tleskat. A mě to baví s nimi.

* Uvědomuji si, že dělení lidských bytostí na děti a dospělé je krátkozraké a pouze polarizuje společnost, ale odkazuji zde k určitému typu estetických preferencí, které lze stereotypně přiřadit „dětem“ či „dospělým“.

** Kdyby vás zajímalo, co tím myslim, tak myslím to pojetí dějepisu, kde píšeš jen o těch důležitejch lidech, co něco vymysleli (ideálně chlápcích), ale ne o těch, na který to mělo dopad. (Pozn. red.: tato poznámka pod čarou měla původně charakter interního sdělení editorům, ti vás o ni ale nedokázali ochudit.)

Dětský divadelní soubor Švandova divadla na Smíchově, Praha 5

Dětský divadelní soubor Švandova divadla na Smíchově, Praha 5

Dětský divadelní soubor Švandova divadla na Smíchově, Praha 5

Zpět