Déšť pohádky dětem nezkazí

4.8.2023

V parku u hlavního pódia jsem zastihla Michala Kopse, který má spolu se svým týmem na starosti technické zajištění festivalu. Zajímalo mě, jaké to je být technikem na Jiráskově Hronově. 

Jak vypadá klasický den technika na hronovském festivalu?

Ráno se sejdeme na šatně v divadle, tam se nasnídáme a poradíme, co je ten den potřeba kde zajistit. Máme tam udělané zázemí. Kolem oběda vyrážíme do parku, kde začneme chystat na pohádku pro děti, která je každý den od tří hodin. Příprava techniky nám zabere hodinku, protože většinu tu máme už nachystanou.

Takže každý večer nesundáváte a neuklízíte úplně všechno?

Uklízí se akorát věci na pódiu, to, co je pověšené, zůstává celý týden. Od tří začíná pohádka, potom se jede podle programu. V parku jsou dvě pódia, která se střídají. Program v parku končí většinou kolem půlnoci.

Máte rozdělené, kde kdo je a co má na starosti?

Ano, jsme rozmístěni většinou po třech na všech pěti lokacích a každý se stará o to své přidělené místo. Dohromady nás techniků je kolem dvaceti, plus ještě Dáša Kolínová, která se stará, abychom neumřeli hlady, a má na starost prostor v divadle.

Je pro vás letos déšť velkým nepřítelem?

Docela ano. Kvůli technice, která tak trpí – voda a elektronika přeci jen nejde úplně dohromady. Ale taky kvůli častým přeháňkám nepřijde tolik lidí, protože za deště tu nechtějí stát. Což se jim ani nedivím. 

Předchozí ročníky festivalu nebývalo tak špatné počasí?

Nebývalo, že by každý den pršelo. Ale teď se snažíme každý den sledovat, jestli nemáme čekat slejvák nebo bouřku. Za těch dvaadvacet let, co tu jsem, je letošní ročník nejvíc deštivý. Co si pamatuji, tak se asi nikdy nestalo, že by tři, čtyři dny v kuse pršelo. 

Najdou se odvážlivci, kteří nejsou z cukru, a i přes nepřízeň počasí se na představení či koncert podívají? 

Nejvíc lidí zůstává na pohádky. Děti jsou připravené a chodí s pláštěnkami a deštníky. Je jedno, jaké počasí je, pohádky jsou vždy zaplněné. Ale musím lidi pochválit, že na špatné počasí jsou často připravení. Nám technikům přeháňky taky nevadí, jelikož to máme zajištěné tak, aby se dalo hrát. Pokud by přišla nějaká velká kalamita, tak už by to bylo horší. 

Jak je to s nočním klidem? Na kolikátou hodinu se musel posunout?

Ve dvě hodiny by se hluk v parku měl utnout. Produkce na malém a velkém pódiu končí většinou kolem půlnoci. Stánky, pokud chtějí něco hrát, můžou do dvou hodin, protože v parku je stanové městečko, tak aby se lidi mohli vyspat. 

Který z dnů podle tebe bude, nebo byl nejnáročnější?

Byla to sobota, protože hrály dva velké orchestry, letohradský Big band a Novoměstská filharmonie. To bylo náročné, protože ve filharmonii bylo přes šedesát muzikantů a tyto dva orchestry bylo třeba současně nachystat. Big band na náměstí a filharmonie v parku. Do toho nám pršelo mezi zvukovkou a koncertem, takže jsme museli všechno přikrýt, aby se nic neponičilo. Nakonec si myslím, že se vše podařilo a divák si přišel na své.

Hrálo už na Jiráskově Hronově někdy takto velké těleso?

Asi před osmnácti lety tu před divadlem hrála Koletova hornická hudba, kterých bylo také okolo šedesáti – teda ona tu hrála víckrát, ale byl to jeden z takových větších koncertů.

Ptala se Tereza Říhová

Jiráskův Hronov

Zpět