95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025
Fantastickej bordel
3.8.2022
Jezdci jsou hra stará asi 2400 let. Já jsem je nečetl, vy nejspíš taky ne, a o čem jsou neví pořádně ani Google.
Jezdci jsou hra stará asi 2400 let. Já jsem je nečetl, vy nejspíš taky ne, a o čem jsou neví pořádně ani Google. Původní komedie je o tom, jak se lidé snaží svrhnout svého vůdce Paflagona, který ve skutečnosti neustále obírá svůj lid, a nahradit ho svým kandidátem. Je to snad největší vykopávka světového dramatu, kterou by si netroufnul navrhnout k inscenování snad ani nejnepříčetnější dramaturg na tripu. Režisér Pavel Skála ale zjevně věděl proč to dělá.
Text sice nikam neposunul, a tak ti chudáci herci skutečně recitují dva a půl tisíce let staré věty, ze kterých zní často současně tak maximálně tři písmenka. Příběh se ale scénicky proměnil v problém, jak z jeviště vyštípat vrchního, co čepuje příšernou břečku, a vyměnit ho za někoho, jehož pivo se bude dát pít. A protože o pivo tu jde, pivem se i všechno vypráví.
Hraje se v parku pod plastovými pivními stany, sedí se kolem umakartových stolů, na basách od piv a limonád jsou pivní ubrusy, pípa, půlliitry a herci v hnusných hospodských hadrech pouští Karla Gotta. Kompletní stylizace do třetí cenové na kraji Mostu, kde se štamgasti snaží zařídit výměnu provozáka.
Herci toho hromadu vypijí, hromadu si toho vylijí na sebe, na hlavu, vytrhávají hadičky přímo z pípy a skříkají po sobě. Fantastickej bordel. A ze všeho toho piva začnou vylézat situace, které si vybavuju z každého předvolebního období - plané sliby kandidátů, útoky na protikandidáty, přivlastňování protikandidátových úspěchů, podlézání lidem, uplácení lidí… A protože u Aristofana je Lid jedna konkrétní postava, nejsou za idioty jen samotní kandidáti, ale i Lid samotný - zadává svým potenciálním vůdcům nesmyslné úkoly a vyžívá se v tom, jak mu oba neuvěřitelně bezpáteřně lezou do zadku.
Přišlo mi to vtipný, svižný, barevný a režisér evidentně ví, co dělá.
Jenom je škoda, že těm hercům to moc nehraje. Chápu, že naučit se říct dva a půl tisíce let starou větu tak, aby diváci pochopili o čem je, dá zabrat. Ale teď k tomu ještě to herectví.
Janek Lesák
