Hledání vlastního jazyka

11.8.2024

Inscenace Rapa Nui přichází z podobné tvůrčí dílny jako letošní Otýlie. Setkáváme s pokusem využít tradiční loutkářské dovednosti při ohledávání aktuálních témat současnými prostředky.

Rapa Nui je koncipováno jako vyprávění legend z Velikonočních ostrovů, kde dva herci postupně přibližují divákům osidlování ostrova, tvorbu legendárních kamenných soch a krvavé konflikty mezi kmeny. Dva herci střídají mluvené části s výtvarnou ilustrací, kterou na scéně tvoří z hromady hlíny ve středu hracího prostoru, přičemž dominantním prvkem je plamen. Celá inscenace však není pouze vyprávění. Již na samém začátku se na scéně objeví křesťanský kněz, který předvádí část katolického obřadu. Pomalé tempo, monotónní rytmus, způsob deklamace i provádění jednotlivých úkonů dodávají inscenaci atmosféru náboženského obřadu. Temný prostor tento pocit umocňuje. Sakrální motiv se později navrací a význam obřadu se stává zřejmým ve chvíli, kdy se dozvídáme, že největší katastrofou pro domorodce nebyly vzájemné kmenové války, ale příchod kolonizátorů a církve. Silný rámec tak poskytne v závěru překvapivou pointu. Kromě legendy herci přednášejí i informace o ostrovanech z pohledu západního kolonizujícího světa. Svým přednesem jsou oba typy informací kladeny na stejnou úroveň. Linka kolonizátorství je tak latentně přítomná po celou dobu.

Technická stránka inscenace působí nedokonale – úkony jsou prováděny mechanicky a ne vždy okamžitě fungují (hledání sirek nebo šplíchání hořlavé tekutiny nad ohněm, které ne vždy vyjde podle plánu). Nedokonalost jako by ale byla součástí atmosféry katolické mše, kterou vnímám jako velmi obdobně specifický mix obřadnosti a zmechanizovanosti. Nedokonalost je do určité míry rušivá, ale dodává představení specifický charakter. Zvláštní volbou jsou ale gumoví medvídci (Haribo?). Proč domorodce reprezentuje masově vyráběný a komerčně prodávaný produkt, který je měkký, barevný a plný cukru? Kvality objektu jsou z hlediska zvolené metafory matoucí.

Rapa Nui zanechává silný dojem. Přestože by mohla být preciznější, je zřejmé, že soubor je cestě k nalezení vlastní poetiky. Nastavení pevného rámce a udržování tempa jsou nesporně silnou stránkou této inscenace. Bude pozoruhodné sledovat, jak se bude jazyk souboru vyvíjet dál a zda se podaří dotáhnout některé nejasnosti a nedokonalosti k plnému vyznění.

Přespolní Vševily a Strakonice

Přespolní Vševily a Strakonice

Přespolní Vševily a Strakonice

Zpět