95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025

Holmes ironicky, ale s úctou

4.8.2024

Recenze Johany Jurášové na inscenaci Sherlock Holmes aneb Zrození zla.

Ve velkém sále Jiráskova divadla se letos objevil soubor, který se v posledních letech zjevuje celkem pravidelně. Loni zde uvedli vtipnou futuristickou pohádku, a letos se s nimi kromě inscenace Sherlocka Holmese setkáme v hlavním programu ještě jednou. Znamená to, že suchdolský divadelní spolek SUD Hronovu něčím konvenuje?

Mezi základní rysy jejich tvorby patří autorský scénář z pera Lenky a Víta Chaloupkových, živý hudební doprovod, typizované postavy, výrazná stylizace, nadsázka, ironie a pozorně stavěné gagy. Tentokrát se Chaloupkovi rozhodli propojit parodii, melodrama a frašku na motivy příběhů Sherlocka Holmese. Konvence sherlockovské detektivky jsou dodrženy – Sherlockova genialita opravdu odhalí i nemožné, hlavní podezřelá se nakonec ukazuje jako nevinná a hlavně – za vším ve finále stojí Moriarty.

Na jevišti stojí všehovšudy dvě židle a tři plátna určená stínohře. Svižně prováděné hudební motivy tvoří všeobecně známé melodie jako Old MacDonald Had a Farm exponující scény odehrávající se na venkovském sídle nebo Škoda lásky podkreslující zamilované pohledy dvou postav, kdykoli se setkají. Zjednodušené charaktery se projevují ve výrazné nadsázce – melodramatické odstrčení osoby, k níž je třeba chovat odpor, vášnivé tango, hysterický pláč. Patetické momenty jsou soustavně zcizovány, takže se melodrama překlápí do frašky.

Stínohra vrší nápady asociativně jeden na druhý. Četba novinového článku, detektivovo cestování za zločinem, Watsonova návštěva vězení a mnohé další jsou propojeny názorným doprovodem. Mezi předměty nalezenými na místě činu vidíme srp a kladivo. Tragická smrt je ironizována nápisy „AAAA“, které viditelně létají mezi skalami jako výkřiky zemřelé ještě rok po její smrti. Někdy stínohra funguje jako zcizující komentář, někdy jako nahodilý vtip, někdy jako zbytná ilustrace. Podobně se pracuje i při selekci gagů na scéně – zatímco první vášnivý tanec je bleskovou fantazií v hlavě detektiva, původ a smysl druhého už lze vystopovat obtížněji. Závěrečný vtip odkazuje na Harryho Pottera, kdy se písmena skládající jméno vraha (Martin Mokry) přeskupí ve jméno opravdového záporáka – Moriarty. Absurdita pobaví o to víc, že písmena narozdíl od všemožných jazykových verzí filmových zpracování Harryho Pottera v tomto případě nesedí* – a vůbec na tom nezáleží. Ale hraje se s nedotažeností celou dobu?

O přesnost a dobré načasování ve svižném tempu se herci pokoušejí hrdinně a do různé míry úspěšně. Nepřesnosti ve stínohrách (při odpinkávání tenisového míčku, při rvačce) a v pohybových kreacích (když odtahují příliš mluvnou hospodskou) způsobují, že záměr jejich konání není úplně zřetelný. Oproti dnešním pohanským rituálům a utopeným dívkám je Sherlock odlehčením, které si neklade ambice mimo svůj humor a uplatnění všech nápadů, které se naskytnou – možná i těch, které tam nemusely být.

* Konkrétně přebývá n, m a k.

Zpět