94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
HRAVOST JE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VLASTNOST HERCE
1.8.2022
To říká v rozhovoru pro Zpravodaj lektor Seminář HA - Herecká Abeceda Miroslav Ondra
Vedeš seminář s názvem Herecká abeceda. Co je základem dobrého herectví, co se od tebe frekventanti naučí?
Je toho vlastně docela hodně. K základním dovednostem patří například schopnost dostat se do stavu koncentrace a pozornosti. Potom také umět rozdělovat pozornost tam, kam je potřeba. Na sebe, na partnera, na celek a podobně. K základům patří ale i další technické vybavenosti herce jako je zacházení s rytmem a tempem. Učíme se také základní partneřinu – jak komunikovat, jak se vcítit do partnera a jak s ním spolupracovat. Používáme k tomu různé techniky, třeba hry beze zraku, kdy máme k dispozici pouze hmat a sluch. Pracujeme také s emocemi. Je toho opravdu hodně.
Podle toho, co říkáš, je toho opravdu dost. To všechno se dá stihnout za hronovský seminář?
Nedá. Teď si uvědomuji, že jsem neřekl jednu zásadní věc, která vším, co se učíme, prochází a to je hravost. Seminář tedy prokládám různými dětskými a dramaťáckými hrami. Hravost považuji za jednu z nejdůležitějších vlastností herce. A kdyby si frekventanti kursu do svých souborů odnesli alespoň schopnost hrát si, budu šťastný. Je jasné, že na základě našich her mohu vysvětlovat určité herecké techniky, ale kdyby si zapamatovali, jak se v semináři bavili a fakt, že hravost je nezbytná, budu spokojený.
Letos vedeš seminář podruhé za sebou. Vrátili se ti někteří účastníci?
Přijde mi velmi zajímavé, že jeden student, který se loni přihlásil původně ke Štěpánovi Páclovi a byl poměrně překvapen, že místo Štěpána vidí mě, se přihlásil ke mně do semináře i v letošním roce. Přestože to zpočátku vypadalo tak, že spolu budeme trochu bojovat. Z loňského semináře mám ještě jednu studentku. Takže dva frekventanti se mi vrátili.
To je docela ocenění tvé práce…
Trošku to tak beru. Bavil jsem se s nimi i o tom, že seminář bude docela podobný tomu loňskému. I přesto se přihlásili. Je to fajn.
Před pěknou řádkou let jsme spolu chodili na podobné semináře. Když pracuješ se svými seminaristy, vidíš v nich trochu i sám sebe?
Na to si vzpomenu každou chvilku. A stále si vzpomínám, jak mě tehdejší semináře něčím obohacovaly. Když jsem na Hronov začal jezdit v sedmnácti letech, věděl jsem o divadle pramálo. Všechno jsem tedy prožíval velmi intenzivně. Oči jsem měl otevřené do široka a dnes to podobně vidím v mnoha lidech, se kterými zde pracuji. Hltají informace a nasávají je jako houba. Každou informaci, každý impuls. A je to strašně super.
Jsi pedagog, učíš na JAMU. Člověk by řekl, že chceš mít alespoň o prázdninách klid od své práce. Přesto jedeš na Jiráskův Hronov a děláš místo odpočinku vlastně to samé. Proč?
Protože jsem magor. Protože mě to baví, protože to miluju. A určitě je to i svým způsobem vracení dluhu amatérskému prostředí, ze kterého jsem vyrostl. Odtud jsem pak přešel do profesionálního divadla a myslím si, že je fajn, když se profíci vracejí zpátky mezi neprofesionály. Mohou poradit ze své zkušenosti.
Je rozdíl mezi výukou na JAMU a zde na Hronově?
Je to jiné. Když mám kontinuální práci na hodinách herectví souvisle tři roky v řadě, pracuje se zcela jinak, dlouhodoběji. V prostředích festivalu je nutné vše zkondenzovat, zdrcnout. Díky tomu je nutné si uvědomovat celek, základní cíle a východiska, která objasňují, proč to děláš a k čemu to je. Je to pro mě zásadní kontrola, zda nekážu bludy.
Takže využíváš zkušenosti z JAMU na semináři a zkušenosti ze semináře na JAMU…
Přesně tak to je. Využívám hry, které jsem se naučit na hronovských seminářích i na JAMU.
Budete pracovat na konkrétním textu?
Ne. Jednu věc pozoruji často nejen na amatérských hercích. Jakmile přijde tzv. jednání slovem, dost často se stane, že odpojí svoje tělo. A já bych chtěl, aby k tomu nedocházelo. Aby neustále mysleli na to, že mají svoje tělo a že mluvení nestačí.
Takže nebude ani vaše předváděčka…
Zatím o tom nejsem stoprocentně rozhodnutý, ale předpokládám, že nebude. Dělat průřez nějakými cvičeními by sice šlo, ale já bych se raději soustředil na lidi a proces, který s nimi zažiji. A který si zažijí i oni, aby si vyzkoušeli věci, které potřebují zlepšit. Podle mě je to důležitější než něco „secvičovat“.
Honza Švácha
