Hrome, Hronove, tady mě máš!

4.8.2023

Většina z vás mě vůbec nezná – a tak si, milé a vážené čtenářstvo, jistě kladete otázku, proč byste měli věnovat svůj drahocenný festivalový čas článku od naprosto neznámého a nic neříkajícího autora, jakým jsem já. Odpověď je velice jednoduchá. Proto! Tedy, právě proto. Hluboké rozbory inscenací, detailní pohledy na používané herecké prostředky, fundovaná kritika dramaturgií, zamyšlení nad technickými prvky… tak to vše je přesně to, co se teď nedočtete. Ale pokud vás zajímá první pocit z Hronova neobyčejně obyčejného člověka, který se ve vodách amatérských plácá posledních cca pět let a až ta letošní flow ho zanesla na zdejší ostrov kultury, čtěte dál. Navíc: dočetli jste to až sem a prokázali tak notnou dávku odvahy a byla by škoda, pokud byste to teď měli potupně vzdát (manipulace? To se dozvíte až na konci).

Ale abyste neřekli, že se tu za něco anonymně schovávám (vy, co mě přeci jen znáte, víte, že to samo o sobě je téměř nemožné), dovolte mi, abych se představil. Jsem David, toho času seminarista a prvonávštěvník Jiráskova Hronova.

Se smutkem musím přiznat, že jsem přišel o slavnostní zahájení, ale o co se snažím nepřijít, jsou všechna představení, seminář Herecký trénink, diskusní kluby, iluze a rozum. 

Tuším, že většina z vás má Hronov za své letní sídlo již mnoho let, a tak si s rozumem a pečlivostí vybírá, čemu chce věnovat svůj čas (a že toho není málo). Já mám jako nováček zatím jednoduchý klíč. Chci všechno! Jsem jako houba a chci nasát vše, co jen jde a co mi časový rámec, zvaný den, dovolí. Takže po semináři běžím na Problémový klub (i když vím,  že nic nevím), všechna představení hlavního programu, a když to jde, tak i Klub rváčů (tam se porvat s názory nebojím). Jen na noční hloubání v Tritonu jsem ještě nezavítal. Mám trochu obavu, abych se… nezformátoval. Ale věřím, že i na tento průzkum letos dojde, abych si mohl při východu slunce na schodech Jiráskova divadla odškrtnout další položku ze seznamu: Co se musí zažít na Hronově. Nové přátele, jak věřím, už mám (snad zůstanou i po přečtení), v Palermu mě oběsili, na světýlka se chystám dnes a zbytek… zbytek se uvidí. Co nestihnu letos, dohoním v letech dalších. Je pro mě naprosto neuvěřitelné, jak intenzivní to tu je. Vím, že nepíši nic nového, ale jsem toho plný a chce to ven. Jiráskův Hronov je pro mě kulturní oáza uprostřed chaosu běžných dní. Škoda jen, že se objevuje jen na omezený čas a že jsem jeho kouzlo objevil tak pozdě (ale naštěstí přeci jen ano!). Trochu závidím vám všem, co máte roky náskok. Čert vás vem! Můj čas v čajovně uplynul a já musím běžet (ano, i já občas popoběhnu) na představení. Takže pokud budete chtít vědět, zda a co se mi povedlo letos splnit, či to, jaký byl letos můj první Divadelní Piknik Volyně, pak určitě mrkněte na Divadelník.cz. (a nebojte, já tam mám články jen dva a ostatní tam psát umí). 

Tak ahoj v divadle.

Festival

Zpět