Jak Dorotka skrze Boženu Němcovou ke štěstí přišla

7.8.2024

Vzpoura vařeček Kočovné divadelní společnosti z Krnova je divadlo podle mé chuti, budící ve mně nadšení z divadelní vynalézavosti, radostné divadelní pospolitosti a bezprostřední, nikterak se nepodbízející komunikace s publikem. A v neposlední řadě i z návratu k prvotní divadelnosti kočovných společností putujících od vesnice k vesnici.

Petra Severinová umně pospojovala motivy z Maryši bratří Mrštíků s tématem ženské emancipace 19. století, v textu zaslechneme inspirace i neffovskou pentalogií v líčení Náprstkova Amerického klubu, osobně se mi vybavila i hra Lenky Lagronové Jako břitva o Boženě Němcové a pyšné mužské snaze stvořit si spisovatelku podle svých představ. A samotný inscenační tvar upomene na burianovské lidové hry i pouťové loutkářské produkce.

Hodně a dobře se tu pracuje s hudbou, hodně a dobře se tu zpívá, postavy se proměňují v rychlém tempu, z urostlého chasníka je v tu ránu něžně poletující Amorek s bělostnými křidélky a z Vávry třeba indián. Loutkářsky rozehraná scéna afrického dobrodružství manželů Holubových je půvabná a vtipná, stejně jako staroměstský orloj nebo Karlův most. Dvůr fary u Kostela všech svatých se ukázal být pro produkci tohoto typu ideální, a to jak z akustického, tak i prostorového hlediska. Ostatně divadlo se vždycky hrávalo u kostela. I Jiráskovi by se to určitě líbilo.

Vzdor jasně deklarovanému emancipačnímu tématu se tu nestraní jen ženám, ale i muži jsou vzdor své panovačnosti vnímáni jako lidské bytosti, dokonce i bezohledného kruťase Vávru polidšťuje jeho písňové postesknutí nad tím, proč že se mu ty námluvy pokaždé zhatí. A Minervou emancipovaná Dorotka si svého milého vychová k obrazu svému. 

Dopřála jsem si dvě představení z celkových tří hronovských. Při tom prvním byli herci i publikum vystaveni nemilosrdně sálajícímu slunci, ale na energickém nasazení souboru to nic neubralo. Při tom večerním se naopak diváci balili do svetrů a trochu se soucitem pozorovali bosé nohy aktérů skotačící po přece jen už studící trávě. Jenže Kočovná divadelní společnost je na rozmary počasí zvyklá a hned tak ji nic nesloží. A na večerní repríze, která byla pravděpodobně i derniérou, protože soubor vyráží záhy na cesty s novou produkcí, se krnovští kočovníci rozloučili s publikem srdečnou písničkou o svém harcování ode vsi ke vsi. Doufejme, že při něm zavítají opět i do Hronova.

Kočovná divadelní společnost, Krnov

Kočovná divadelní společnost, Krnov

Kočovná divadelní společnost, Krnov

Zpět