Jako by to psal dneska

6.8.2026

Co vás lákalo na R.U.R.?
Já jsem si to po strašně dlouhý době přečetla. Samozřejmě to znám, ale po dlouhý době jsem to vytáhla a říkala jsem si: „Ty brďo, to je, jako kdyby to ten Čapek psal dneska.“ A fascinovala mě nejen témata a otázky, které se tam pokládají – to je jedna věc. Druhá věc je otřepaná fráze, kterou se dočteme všude, když se učí děti na maturitu, že to je o těch robotech. A ono to vůbec není o robotech. Čapek to vlastně použil jenom jako prostředí, ale hlavní témata jsou jiná. To mě fascinovalo.

Do klasického Čapka jste přidala novou nemocniční linku. S jakým záměrem jste do toho šla? 
To byla trošku troufalost, udělat takovou paralelní linku k Čapkovi. Ale trošku jsem sázela na schopnost klipovitého vnímání dnešního diváka, že dokáže přecvakávat mezi dvěma příběhy. Líbil se mi princip, že Čapek otázky pokládá, neodpovídá na ně, a já jsem taky chtěla ty otázky pokládat a neodpovídat na ně. Podobný otázky, který si klademe dneska my. A tak jak on tam mluví hodně o životě, zrození života a člověka, tak do protivky k tomu jsem dala smrt. 

Co byla pro vás největší výzva při zkoušení?
Asi největší výzva byla samotná práce s ochotníky. Protože to je nesourodá skupina lidí z různého prostředí – od kovářky po primáře nemocnice. Aby mě vůbec poslechli, aby mi věřili, protože to byla moje první režie s ochotníky.

Jak vy vnímáte A.I.?
Já to vnímám jako úžasný nástroj a fascinuje mě to. Vidím, že to používají úplně všichni včetně mě na různých úrovních. Ať už jako zdroj informací, i když ne všechny modely jsou zrovna relevantní. Je to mezník ve všech oblastech.

Co je to černá labuť?
Tak to je další téma. Je to fenomén bodu zlomu. V událostech, které nečekáme. Používá se to i v ekonomice a v různých oblastech. Říkala jsem si, že zvědavý divák si to vyzkoumá a najde si to.

‌

autor: Michael Simandl / foto: Ivo Mičkal

Divadelní spolek Krakonoš, Vysoké nad Jizerou

Zpět