96. Jiráskův Hronov 31.7. – 8. 8. 2026

Jau, můj hub!

4.8.2025

Recenze Milana Hábla na inscenaci U Hubaře

Nedělní odpoledne nám kromě nedeštivého počasí zpestřil také stálý účastník Jiráskova Hronova Taneční studio Light s autorskou performance U Hubaře

Ostatně jako vždy nám i letos TS Light dokazuje, že se stále jedná o pohybově sehranou skupinu nehledě na mohutný počet svých členů. Jejich taneční výstupy jsou pokaždé řemeslně dobře odvedené, o tom žádná. Hudební čísla jsou pestrá, chytlavá a atraktivní v souvislosti s nastudováním písní známého britského hudebníka Johna Lennona.

Ve výsledku se mi celá performance dělí na jednotlivé samostatně fungující taneční výstupy – což není myšleno nijak pejorativně –, které jsou rámcově propojeny dadaistickou formou, slovním humorem a písněmi Johna Lennona. Pomyslná dějová linka postavy, která se nekontrolovatelně stále směje, což zapříčiňuje, že nemá žádné přátelé, dostatečně nedrží pohromadě, jelikož je její přítomnost přiškrcena množstvím chytrého slovního humoru a nonsensů, které svou propracovaností strhávají veškerou pozornost. Z celkové taneční kompozice si nejsem zcela jistý, zda soubor aktivně pracuje s tím, aby si divák z posledního výstupu – a vlastně z kompletní performance – odnesl nějaké ponaučení týkající se (ne)přátelství, které je průběžně tematizováno, a nejsem schopný se zbavit pocitu, že je to trochu odjinud. 

Po zhlédnutí nabývám dojmu, že se antagonista*ka ve finále rozhodne rezignovat na jakákoliv přátelství, protože mu*jí nejsou společností umožněny. Jenže toto vyznění se pod nánosem dadaisticky laděných scén, skečo-pohybových výstupů a písní Johna Lennona vytrácí.

Taneční studio Light je velice kreativní při tvorbě neokoukaných pohybových a tanečních obrazů. Velice chytrá je situace vyrážení zubů, v níž jsou nemocné zuby naznačeny herečkami v černých trikách, jejichž počet s postupným klepáním kladívka klesá. Na scénu následně přichází řada mladíků v bílých trikotech do totožné formace, v níž byly předtím slečny, čímž značí lepší, krásnou a blyštivou zubní protézu. Za povšimnutí rozhodně stojí i samotné ohraničení tanečního představení. Někteří si zpočátku nemusí uvědomit, že počáteční chichotání je součástí performance, a diví se, co se vlastně děje. Už v ten moment nám je předkládáno hlavní téma, aniž bychom si toho byli vědomi, čímž paradoxně jevištní událost i vrcholí.

foto: Ivo Mičkal

Zpět