Je to běžná realita žen

6.8.2026

Inscenace Snívali sa mi ruky tvoje zaskočila na poslední chvíli, ale organicky zapadla do proudu věnovaného ženám a klišé, spojenými s jejich životy. Režisérka Barbora Juríčková s trojicí mladých žen spolupracuje v rámci ZUŠ Ferka Špánika už spoustu let, ale nedávno se rozhodly, že dají dohromady menší jednotku, divadelní soubor LET, pojmenovaný podle iniciál jejich jmen. 

Inscenace, kterou jste přivezly, působí velmi osobně a na některé diváky bude bezpochyby působit kontroverzně. 
My už jsme si to vyzkoušely u naší předchozí inscenace, která byla o menstruaci, která je jak na Slovensku, tak v jiných zemích stále tabu. Byly na to dobré ohlasy, že jsme se pustily do takových odvážných vod, i když se našli i odpůrci. Vzhledem k tomu, že jsme se sešly čtyři ženy, hledaly jsme nějaké čistě ženské téma, které nás oslovuje. A shodly jsme se na tom, že každá z nás má zkušenost s nějakou formou obtěžování. V naší společnosti, nejen na Slovensku, je to stále nějaká norma, ženy se stále setkávají se sexuálně laděnými narážkami. I tady na Hronově se to stalo jedné naší žačce. Účastnila se vodní bitvy na náměstí, byla samozřejmě mokrá a sušila se. Byla v kalhotkách, které si překryla mikinou, ale seděla na takové malé židličce – a přišel za ní pán v letech, kolem padesáti let, a řekl jí: „Máte pěkné hýždě.“ Ne chlípně, byla to jen poznámka. Nevěděla jak reagovat, v té chvíli ji nenapadlo, že by ho mohla pozvat na naše představení... To je jen příklad, že to je běžná realita žen. 

Ty výpovědi znějí velmi autenticky, jistě jste si dělaly rešerše ve svém okolí.
Ano, ty výpovědi jsou autentické a nemusely jsme nijak zvlášť bádat, oslovily jsme naše maminky, tety, kamarádky, příbuzné, bylo toho hodně. A pak jsme vybíraly, co by se nám nejlépe hodilo.

Toto téma je stále živé v celém světě. A zdá se, že to je čím dál tím drsnější. 
Ano, určitě. Toho se přímo nedotýkáme, ale nyní je to obtěžování ve formě online šikany na internetu. A tím, že jsou tam muži inkognito, mají větší svobodu a dokážou toho dobře zneužít. 

Scénu jste koncipovaly jako ring. To jistě není náhoda.
Inspirací k ringu a nějakým dalším tématům byla knížka americké esejistky a feministky Rebeccy Solnit, hlavně její esej Nejdelší válka. Věnuje se tématu násilí na ženách. Když jsem to četla a když jsme se bavily o mužském chování vůči ženám, utvrdilo mě to v tom, že název Nejdelší válka sedí. Je to nejhorší válka, které trvá mezi muži a ženami od nepaměti. Zvažovali jsme, že tam dáme maskáčové oblečení, odkazující na předlohu, ale nakonec jsme zvolil jiné. Pak jsme hledaly cenově dostupnou žíněnku, náplň ringu, a objevily jsme podložky puzzle, které se používají na cvičení. Nabídlo nám to nečekané symbolické možnosti v tom, že je možné je rozložit, že se mohou rozpadat a podobně.

Přišly jste v souvislosti s touto inscenací ještě na nějaká další témata? 
Když jsme s tím minulý rok byly na festivalu Divadlo mladých a na Scénické žatvě, což je slovenská obdoba Jiráskova Hronova, byly tam různé kontroverzní reakce. Někdo to bral pozitivně, ale byly i negativnější reakce, že nenabízíme žádné řešení, a hlavně některé ty věci si muži brali hodně osobně s tím, že všichni takoví nejsou. Naším cílem ovšem nebylo negativizovat všechny muže, ale ukázat objektivní pravdu, že se tak děje ve velké míře. Stále se to bere tak, že se obhajuje mužské chování. Ženy si prý koledují tím, jak chodí oblečené... A přitom žena stále musí myslet na to, aby nešla sama, aby nešla potmě, nezacházela do nějakých temných uliček. Ale muži, chlapci takové věci vůbec neřeší. Hrály jsme i pro mladé publikum, měly jsme k tomu diskuse a bylo to velmi zajímavé. Přivedlo nás to k myšlence ještě zmapovat mužský pohled na problematiku a nakonec vznikla inscenace, které jsme se věnovali tento rok a která se dostala na festival divadla poezie Hviezdoslavov Kubín. Je to o dospívání mladého homosexuála na základě knížky francouzského autora Édouarda Louise Skoncovat s Eddym B. Zase jsme se věnovali tématu, které rezonuje v současnosti na Slovensku, kde se teď tvoří zákony, s kterými velká část obyvatelstva nesouhlasí.

‌

autor: Jana Soprová / foto: Ivo Mičkal

DS LET, ZUŠ F. Špániho, Žilina

Zpět