94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Jiráskův Hronov jako Pulp Fiction, posté viděný, pokaždé něčím nový
7.8.2021
Ondřej Lechnýř poletuje Jiráskovým Hronovem jako moderátor Festivalových minut a člen týmu, který se stará o sociální sítě.
Ondřej Lechnýř poletuje Jiráskovým Hronovem jako moderátor Festivalových minut a člen týmu, který se stará o sociální sítě. Povídali jsme si o jeho radosti z amatérského divadla a dalších aktivitách, kterých není zrovna málo.
Můžeš se představit? Čemu všemu se věnuješ?
Po dlouhých letech u amatérského divadla se mi poštěstilo a stal jsem se profesionálním hercem. Jsem ne volné noze. Dabuju, moderuju, teď jsem ochutnal i podcast. Objednal si mě Inex na povídání o dobrovolnictví. Jmenuje se Dobro.cast. Moc mě baví. Donedávna jsem hrál v seriálu, ten bohužel skončil, tak čekám, co bude. A hraju v divadlech, momentálně hostuju ve čtyřech.
Kudy vedla tvá cesta do Hronova, jezdil jsi sem jako seminarista?
No jasně. V patnácti jsem se dostal do Divadelního spolku Tyl v Rakovníku, kde jsme začali zkoušet představení Princ a chuďas. Díky Aleně Mutinské, která umí úžasně stmelovat kolektiv, jsme se dostali na Hronov, což bylo dost motivační. Myslím, že to byl moc pěkný přístup, že nám vedení dopřálo možnost účastnit se seminářů. Na Jiráskově Hronově jsem se tedy objevil poprvé v sedmnácti a od té doby sem jezdím. Už osmnáct let.
Tak to je pěkná řádka ročníků.
Ano, můj první seminář byl Abeceda divadla u Františka Laurina, se kterým jsme se potom potkali i na konzervatoři. On nám krásně vyprávěl o divadle, o etice o tom, jak to všechno má být. Panu Laurinovi se povedlo nás dokonale zbláznit do divadla. Hltali jsme každé slovo a dělali všechna cvičení. Propadli jsme jak Jiráskovu Hronovu, tak divadlu celkově.
Potkáváš tu lidi, kteří s tebou začali jezdit jako seminaristé a jsou v účasti stejně vytrvalí jako ty?
Ano. Nejvíc přátel, které mám v tom svém nejbližším okruhu, jsem nasbíral tady na Hronově a na dalších divadelních přehlídkách. A vůbec v amatérské divadle. Samozřejmě jsem během svého života potkal spoustu dalších lidí, které řadím velice blízko a vídám se s nimi daleko častěji, ale ta divadelní přátelství trvají. Někdo přijede na celý Hronov, někdo alespoň na pár dní.
Seminářů jsi asi absolvoval hodně.
Ano. Vzpomínám třeba na nonverbálku Daniely Fischerové, jeden z nejlepších seminářů, jaký jsem navštívil. Kdyby se někdy poštěstilo a Daniela ho zase otevřela, tak bych se rád znovu přihlásil.
Využil jsi to, co ses naučil, v divadle i v životě?
Určitě. Myslím, že divadlo je komplexní věc, která člověka povznese na vyšší úroveň. Dokonce si myslím, že dramaťák by měl být minimálně jeden z volitelných předmětů na základní škole, protože divadlo člověka otevře, vede ho k empatii, nadhledu. Můžu říct, že divadlo mě ovlivnilo v celém mém životě.
Tady na Jiráskově Hronově se staráš o sociální sítě, děláš také Festivalové minuty. Můžeš o tom něco říct?
Ano. Festivalové minuty moderujeme s Josefem Kopeckým. Sociální sítě jsme začali dělat před čtyřmi roky. Spolupracuju s Pavlem Němcem, který je hrozně šikovný, a Jirkou Šamlotem. Jirka si vzal YouTube, Pavel Facebook a já Instagram. YouTube má za úkol zmapovat takovým dokumentárním způsobem atmosféru festivalu, Facebook je zase takový informační kanál. Na Instagram si můžu dovolit udělat třeba fotku z Tritonu. A do toho se snažím vymýšlet různé blbiny. Rád vzpomínám na léto, kdy bylo hrozné vedro a my jsme udělali vodní bitvu před divadlem.
V čem podle tebe spočívá přínos, který sociální sítě můžou mít pro festival jako je Jiráskův Hronov?
Myslím, že díky dosahu internetu se nám podařilo vytvořit velké povědomí o festivalu a další lidi k němu přitáhnout. Mám taky velkou radost z toho, že spousta sledujících na Instagramu jsou lidi z Hronova. Je příjemné vidět propojení. V tom mi přijde skvělý i doprovodný program v parku, kde se potkáváme s místními. Třeba já jsem se loni seznámil s Romanem Šimkem, u kterého letos bydlím. Je to nejlepší domácí na světě!
Co ty a vedení rozhovoru? Je to podle tebe formát, na který se dá připravit? Nebo spíš během rozhovorů sleduješ nějakou logickou linku?
Mám to tak, jak říkáš, sleduju linku, která se vyvíjí. Když vím, že mám dělat rozhovor, samozřejmě se musím jako moderátor připravit. Musím vědět, co člověk, se kterým mluvím, udělal, napsal. Taky záleží na zadání rozhovoru. Potom, když ho vedu, mám svoje důležité otázky, ale hlavně mě zajímá člověk jako osobnost. Každý je úplně jiný. Když se budu v jeden den o nějakém tématu bavit s elektrikářem a druhý den o tom samém s jiným elektrikářem, nebude to stejný rozhovor.
Jsi zapojený do organizace festivalu, dobře ho znáš. Může tě ještě něčím překvapit?
Pro mě je Jiráskův Hronov něco jako Pulp Fiction, což je film, na který se můžu kouknout stokrát a vždycky v něm najdu něco nového. Od mého prvního ročníku urazil festival kus cesty, není to zkostnatělý skanzen. Jde s dobou a je to vidět na logu, zpravodaji, komunikaci přes sociální sítě…
Když můžeš, vracíš se jako herec na rakovnickou scénu. Jaké to pro tebe je?
Divadlo jsem začal hrát právě v Rakovníku, základ, který jsem dostal tam, využívám dodneška i v profesionálním divadle. S rakovnickým souborem hraju strašně rád. Tam je to pro mě radost - lidi, kteří divadlu věnují spoustu svého volného času a jsou rádi spolu. Stejně tak je to na Hronově. Myslím, že proto sem jezdí tolik profesionálních herců, kteří třeba začínali na seminářích a získávali lásku k divadlu právě tady.
Kde tě můžeme zastihnout během roku?
Mě teď čeká sezóna plná krásných představení. Určitě dojeďte do Kladna na Vraždu v Orient Expresu, doporučuju taky Šumaře na střeše v Mladé Boleslavi. Ve Stavovském divadle mám tu čest být vedle bardů v Audienci u královny, to je pro mě velká pocta. Mám malou roli, ale jsem tam s nimi, chodím se na ně koukat do portálu. Oni mají jiný přístup k práci než třeba moje generace, je radost je sledovat. A určitě bych čtenáře pozval taky do Divadla RePublika na představení Boss Babiš.
