94. Jiráskův Hronov 2. – 10. 8. 2024
Jiráskův Hronov jako vzdělávací instituce / 1. část
2.8.2021
Jiráskův Hronov (JH) je takřka od svých prvních ročníků nejen přehlídkou inscenací, ale také vzdělávací institucí.
Jiráskův Hronov (JH) je takřka od svých prvních ročníků nejen přehlídkou inscenací, ale také vzdělávací institucí. Do roku 1948 se o vzdělávání divadelních ochotníků starala Ústřední matice divadelních ochotníků československých (ÚMDOČ), která byla až do té doby hlavním organizátorem přehlídky.
Na půdě Jiráskových Hronovů organizovala tzv. Vyšší divadelní školu, ale také přednáškovou činnost či další formy vzdělávání. V roce 1948 se na 18. JH poprvé konaly veřejné diskuse k inscenacím vedené prof. A. M. Brousilem. Následný 19. ročník se již uskutečnil pod vedením pražského Ústředí lidové tvořivosti. V programu se poprvé objevily divadelní soubory druhově různorodé, ba i kolektivy z jiných oborů zájmové umělecké tvořivosti. Tato proměna se promítla i do vzdělávací části. Přehlídka trvala 16 dnů a spolu s ní šestnáctidenní Ústřední škola lidové tvořivosti s padesáti posluchači.
Mohutný vzdělávací program zaznamenal 29. JH v roce 1959. ROH uspořádalo v rámci přehlídky v Náchodě kurs pro režiséry (60–70 frekventantů, jimž byla mj. hrazena ušlá mzda), Ústřední dům lidové tvořivosti pořádal týdenní soustředění pro účastníky dálkového školení režie a dramaturgie. Uskutečnil se i seminář pro vedoucí estrádních skupin, beseda o spolupráci profesionálních umělců s ochotníky a beseda o otázkách divadla pro děti a mládež. Na rozdíl od minulých let byly realizovány diskuse k představením formou menších kroužků podle krajů. Tato forma se velice osvědčila. Vedle diskusí v kroužcích byly organizovány i tzv. plenární diskuse. Na závěr JH byla připravena velká celostátní konference o dramaturgických problémech ochotnických divadel. Tento model „Hronovské školy ochotnických divadelníků“, jehož zárodky spadají do r. 1956, byl v zásadě zachován až do r. 1962 včetně.
V období let 1963–1971 je na JH zřejmý odklon od systematických forem vzdělávání, ať už celistvého či disciplinárního charakteru. Až na výjimky se vzdělávací část upínala k reflexi přehlídkových představení.
Až 42. JH v r. 1972 se stal jistým mezníkem v tom, že byl koncipován jako dílna amatérského divadla, že uvedl v praxi vzdělávací model, který se ukázal být pro dimenzi hronovské přehlídky optimální, a to v nejrůznějších ohledech. Jedním z těch nejpodstatnějších byla příležitost mladé generace amatérských divadelníků aktivně se zúčastňovat hronovského festivalu v pracovním zapojení v kolektivu vrstevníků a dobírat se potřebných divadelních znalostí a dovedností systematicky pod odborným vedením. Tato možnost systematického vzdělávání byla dána mj. tím, že napřesrok lze buď bezprostředně navázat, nebo pokračovat v získávání poznatků a schopností v další disciplíně, respektive u jiného lektora. Hlavním zprostředkujícím článkem se stal v r. 1972 Klub mladých divadelníků. Součástí vzdělávacího modelu byly diskusní kluby k jednotlivým inscenacím, vedené odborníky, hodnocení inscenací odbornou porotou zprostředkovávaná na stránkách přehlídkového zpravodaje a navíc doplňující vzdělávací akce (přednášky, besedy, tematické semináře, volné tribuny atp.). Takto pojatý model prokázal svou životnost natolik, že s drobnými modifikacemi sloužil kultivaci amatérského divadla na JH po celé období let 1972–1990 a v podstatě slouží dodnes.
