Jiráskův Hronov je úplně jiný stav mysli

1.8.2026

Jeho funkce v rámci Jiráskova Hronova se oficiálně jmenuje „programový ředitel“, ale je to mnohem komplexnější – i mě, který se kolem organizace festivalu docela motá, kolikrát překvapí, co všechno stíhá odbavovat osobně. Zato mě ale po těch letech už nepřekvapuje, že to všechno řeší s úsměvem, klidem a sebeironií. Jimi bylo prosyceno i naše povídání v horkém pátečním odpoledni nad sklenkou chladivé limonády.

Našlo se něco, co tě při přípravách letošního ročníku překvapilo?
Já jsem rád překvapován, celkem i vyhledávám možnost nechat se překvapit – ale upřímně řečeno ne. Letos nezvykle dlouho trvalo sestavit program, asi o tři nebo čtyři dny déle, než je obvyklé. Mohlo by se zdát, že to není až takový rozdíl, ale takové tři dny jsou znát opravdu hodně. Třeba se nám na plakáty doprovodného programu nepodařilo dostat celý Den živého dědictví, protože se pořád čekalo na informace. Nicméně: nechci to zakřiknout, ale zatím to nevypadá, že by někde něco zásadního chybělo… snad se to neobjeví během festivalu. Kdybyste někdo na něco přišli, moc prosím, přijďte nám říct, okamžitě to napravíme. Mě osobně každoročně udivuje zázrak toho vzniku: festival se vždycky nějak chystá, chystá, chystá, a najednou je to tady a děje se to. A to na tom strašně miluju.

Když říkáš, že se letos program o tři nebo čtyři dny zpozdil, čím to bylo? Byl nějaký posun v konání Loutkářské Chrudimi a Divadelního Pikniku v Mostě?
Nene, to je vždycky plus minus stejné. Letos déle trvalo, než se popotvrzovaly všechny termíny, čekalo se, než se některé soubory vyjádří a než se doladilo finální složení. Řešili jsme třeba, že z nominovaných a doporučených inscenací v hlavním programu nemohla žádná velká činoherní inscenace na první sobotu, kdy jsme ji do skladby programu potřebovali – a tak mám velkou radost, že se povedlo jako hosta festivalu domluvit M+M s Ani za milion! Je to vlastně spousta drobností, ale nakonec to ty tři čtyři dny poskládá.

Jsou organizačně nějaké novinky? Něco, co by mohlo festivalové publikum zaskočit?
Doufám, že ne – že když něco měníme, snažíme se to dávat zřetelně najevo přes sociální sítě a festivalový web. Letos se žádná zásadní změna nechystá – snad jenom to, že víc využíváme hrací prostor na faře a taky na náměstí, třeba v rámci čtvrtečního slavnostního programu, ke kterému se asi ještě dostaneme.

Tak se k němu dostaňme rovnou. Dá se říct, že je to „Den UNESCO“, nebo jak se přesně jmenuje?
Den živého dědictví, protože jak upozorňujeme v rámci projektu Amatéři sobě, použít název a nápis UNESCO není jenom tak a nemůže se používat kdekoliv a kdykoliv. Je to Den živého dědictví – a je to oslava, nebo aspoň věříme, že to bude oslava prosincového zápisu hraní amatérského divadla v Česku na světový seznam nehmotného kulturního dědictví a zároveň oslava desátého výročí zápisu českých a slovenských loutkářů tamtéž. Celou oslavu totiž pořádáme ve spolupráci s loutkáři, s českým střediskem UNIMA (Union Internationale de la Marionnette).

A na co se můžeme ve čtvrtek těšit?
Na spoustu divadel, jak činoherních, tak loutkových. Na spoustu tvořivých dílen, o které se postarají zejména loutkáři. A připravujeme – a během Hronova ještě připravovat budeme – slavnostní večer, kde by mělo být plno překvapení. Budeme rádi, když se ho všichni zúčastní. Hlavně chceme, aby to bylo příjemné setkání.

S tím volně souvisí i nově vznikající projekt asociace, která by měla spojit všechna neprofesionální umění třeba pro potřeby vyjednávání o kulturní politice. Nechceš tenhle projekt představit?
My bychom ho hlavně rádi představili na setkáních v pondělí a v pátek vždycky od 17 hodin v Malém sále Jiráskova divadla. To bude taková povídací prezentace – přijďte! Ale ve zkratce: hlavním cílem Asociace neprofesionálního umění není nějak konkurovat střechovým organizacím, jako je SČDO, ADA nebo VSVD. Chtěli bychom, aby ANU sdružila všechny zástupce neprofesionálního umění, tedy nejenom divadla, ale i tance, hudby, fotografie, filmu, výtvarného umění. Protože amatérské umění není jenom divadlo. A lidí, kteří se věnují neprofesionálnímu umění, je obrovské množství. Když je potřeba jednat například s ministerstvem, když dochází k úpravám státního rozpočtu a rozpočtu živé kultury, vždycky nastupují profesní organizace. Přestože neprofesionální umění zastupuje neuvěřitelné množství lidí a neuvěřitelné množství akcí, žádného zástupce nemělo. A my jsme si uvědomili, že jestli má mít neprofesionální umění nějaké zastání i v těch nejvyšších patrech, tam, kde se rozhoduje o tom, jestli budou peníze nejenom na Hronov, ale jestli budou peníze na všechny přehlídky, jestli budou peníze na vzdělávací aktivity, jestli budou peníze na činnost souborů, tak musí být nějaká organizace, která bude mít silný hlas. Už jsme vstoupili do jednání s Asociací profesionálních divadel, chystáme se oslovit i další profesní organizace a chceme vytvořit silný hlas kultury jako celku, protože si myslíme, že je to ta správná cesta. Takže budeme rádi, když v pondělí a v pátek lidi přijdou a popovídáme si o tom, co můžeme. Chceme jít dál, až na úroveň krajů, na úroveň Svazu měst a obcí, a využít i toho zápisu na seznam UNESCO, využít ho k popularizaci neprofesionální kultury a k nastartování nových jednání a nových možností. 

A kdo kromě tebe je v přípravném výboru téhle asociace?
V přípravném týmu je Michal Drtina, Kateřina Drtinová, Kuba Pilař, Michal Chodanič za výtvarné umění a já. Ale my jsme opravdu jenom přípravný výbor, nechceme, aby to bylo o nás. Chceme za každý obor oslovit zástupce, aby jednotlivé obory měly své hlasy a abychom zastupovali neprofesionální kulturu jako celek.

Máš nějaké přání pro festivalové návštěvníky?
Aby si to užili jako každý rok. Protože proto to děláme – teď mluvím za všechny, anebo spíš za sebe, ale myslím, že takhle to má drtivá většina lidí, kteří se kolem Hronova pohybují. Takže to děláme hlavně proto, aby si tady ti lidi užili bezva týden. Možná už jsem to někdy říkal: já bych byl nejradši, kdyby si to užívali tak, jako jsem si to užíval já, když jsem před asi pětadvaceti lety do Hronova poprvé přijel. Ten týden jsem vůbec nevěděl, co se děje okolo. Jiráskův Hronov je takový svět ve světě, je to úplně jiný stav mysli.
A snažíme se, aby takový byl i pro ostatní.

‌

Autor: Michal Zahálka / foto: Ivo Mičkal

Jan Julínek

Zpět