Jo, na penalty je perník nejlepší

3.8.2025

Mostecké Brambůrky se po Hrnečkové Karkulce, loutkové pohádce plné kuchyňských nástrojů (vařeček, struhadla, pečící formy a dalších) a pečené bábovky, pustili do dalšího díla plného jídla, které se tentokrát nepeče, ale vaří: do Perníkové chaloupky. Inspirováni verzemi Boženy Němcové a bratří Grimmů a leporelem s textem Františka Hrubína stvořili vlastní variaci pod názvem Perníkajda.

Inscenace je rámována činoherně pojednaným příběhem čtyř kamarádů, kteří se vydávají na čundr. Každý z herectva reprezentuje něčím vyhraněný typ turisty (Barbora Gréeová hodnou a zmatenou Báru, Leona Houdková vůdčí a rozhodnou Lejču, Pavel Skála zkušeného a rázného Pavla a Lucie Trilčová nepraktickou a nepřipravenou Lůcu) a ze vzájemných střetů těchto typů vznikne komický rámec putování do Zaječí osady. (Proč putují právě tam, se mi nepodařilo rozluštit). Zatímco ostatní přijdou řádně na trek vybaveni krosnami, kotlíkem a kytarou (z které se však téměř nevystřelí, ač je v představení několik přetextovaných trampských hitovek), Lůca s sebou vleče žlutý skořepinový kufr na kolečkách. Když dorazí do cíle, zjistí se, že navzdory obřímu rozměru tohoto nepraktického zavazadla není vybavena ničím praktickým určeným k přespání v přírodě, což ji viditelně překvapí (čekala totiž od výletu retreat v hotelu Čundr). A ecce idea, abychom ti, Lůco, ukázali, jak z toho ven, povíme ti pohádku „o dětech, které se ocitly v lese a vůbec na to nebyly připraveny“.

A následuje loutkové vyprávění známé pohádky. Nejprve však musí rázný Pavel zkušeně podříznout dva malé bochníky chleba, aby pro sebe a hodnou Báru vyrobil loutky Jeníčka a Mařenky, a ze salámu a sekyrky tatínka-dřevorubce pro Lůcu. Pak už jen stačí, aby šťastné rodince umřela maminka, a Lejča jim z kytary a klobouku stvoří macechu, zlou Jarmilu. A v té chvíli začne pohádka, kterou přece všichni tak dobře známe, trochu skřípat na mělčině chybějící interpretace. V záplavě mnoha dobrých situačních vtípků („na potřetí to nikdy nedopadne dobře“), dialogických smrští a výměn a chlebového humoru („něco vychlebím“ – vymyslím, „čestný chlebský“, „tajnej chlebák“ – placák, „tys nějak nakynul“ atd.) se totiž ztratí to, o čem pohádka vlastně je a že tak úplně nesouvisí s tím, v jaké situace se parta kamarádů ocitla. 

Perníková chaloupka je často vnímána jako metafora přechodu od dětství a nevinnosti. Děti jsou z domova vyhnány macechou a slabým otcem kvůli absurdnímu důvodu potenciálního nedostatku paliva na zimu, ocitnou se v lese, v místě, kde vládne chaos a kde číhá nebezpečí a kde se nalézá past, která vypadá lákavě a sladce, ale ve skutečnosti je smrtelně nebezpečná. Jeníček je obvykle zobrazován jako ten, kdo má nápad, jak se dostat z lesa ven, Mařenka bývá ta, která má v konečném důsledku rozhodující roli při poražení ježibaby – ani zdánlivě slabší postava není bezmocná a může být stejně, ne-li více hrdinská. A přes veškeré útrapy a zradu v rodině dokážou oba nalézt sílu a vynalézavost k boji a vrátit se domů se spoustou pokladů, které symbolizují jejich nově nabytou moudrost a sílu.

Zde bychom si ještě mohli jakž takž představit, že z tohoto příběhu si Lůca vezme obecné poučení, že vynalézavým způsobem se dá nějak vyřešit i chybějící karimatka a spacák, jenže to jsme trochu (spolu s inscenátory) opomněli, co vlastně znamená onen pokus ježibabstva o kanibalismus a následující dvojnásobnou vraždu, kterou v inscenaci překvapivě páchá Jeníček. V kavalkádě humoru se totiž oba tyhle silné a problematické momenty tak nějak stanou. A tak z toho vlastně Mařenka úplně dobře nevyjde a temná strana matky (postavy Lejča a Lůca v druhé půli příběhu ztělesňují právě ježibabu a ježidědka) nakonec guláš v kotli dovaří a výpravu nasytí.

Soubor pracuje s předměty pečlivě a kreativně, někdy sice až příliš úporně na loutky hledí, ale herecké přechody mezi postavami a loutkovodiči jsou přehledné a jasné. Snad jen to neustálé „jo“, kterým všichni pohádku neustále špikují, je na pováženou. Navzdory nebo možná díky mělčí interpretaci jde však celkově o představení oddychové, svižné a zábavné.

‌

foto: Ivo Mičkal

Divadlo Brambůrky

Divadlo Brambůrky

Divadlo Brambůrky

Zpět