Jsem duší klaun

5.8.2023

Americký herec Owen Corey přijel na pozvání AITA/IATA se sólovou verzi Shakespearova Richarda II. Po představení jsme si povídali nejen o téhle inscenaci, ale také o jeho práci především ve Filadelfii, kde žije a pracuje. Funguje v rámci toho, čemu říkáme „nezávislé divadlo", propojuje práci hereckou a edukativní v rámci rozmanitých organizací a divadel.

Na Jiráskův Hronov jste přivezl osobitou verzi Richarda II. Jak přišla myšlenka udělat to právě takto?

Stalo se to během covidu, kdy všechna divadla byly zavřená a Matthew s Essie, což jsou režisér a tvůrkyně loutek, mi řekli: Co takhle udělat Richarda II. jako sólovou show? Mohlo by to být skvělé a máme dost času na přípravu, tak se do toho pusťme. Souhlasíš?! Já jsem kývnul, a tak jsme to začali stavět jako zoom show pro kameru, prostě taková reportáž z vězení.

A streamovali jste to?

Ano. A byl to způsob, jak se napojit na různé mezinárodní festivaly. Prostřednictvím streamu bylo možné se dostat vlastně kamkoliv. Tak jsme se přihlašovali na různé platformy, a tak se o nás dozvěděli v Chebu, kam nás pozvali na festival jednoho herce. To nás motivovalo a předělali jsme to na one-man show, přidali jsme spoustu věcí, aby se to mohlo odehrát v prostoru, kde bude přítomno obecenstvo. Tím se úplně změnil život té inscenace – a vlastně i můj. 

Je to představení, kde si vystačíte s prázdnou scénou a vlastním tělem, což je logisticky výhodné :-)

Ano, a ještě kouskem dřevěného uhlí…

Takže si vlastně nosíte všechny postavy na vlastním těle...

Začali jsme nápadem, že pro vytvoření postav využiju vlastní tělo a umístěním loutek osvětlíme jednotlivé charaktery postav. Využili jsme poznatků, které jsme získali s kamerou, s tím, že kamera je schopna zachytit detaily. Potřebujete nějaký menší, sevřenější tvar. A tělové loutky se zdály tím nejvhodnějším prostředkem. Dávalo smysl, že se jedná o člověka, který je uvězněn ve vězeňské cele, a skrze to, jak vypráví příběh a vytváří si loutky, nachází spojení s okolním světem. A v tom smyslu je i uvěřitelné, že člověk může mít ve vězení kousek dřevěného uhlí.

Teď prozraďte něco o sobě. Máte nějaké rodinné zázemí, pokud jde o divadlo?

Jsem jediný herec v rodině. Moji rodiče milovali divadlo a odmalička mě hodně brali na představení. Odtud pramení moje láska k divadlu i přání se mu aktivně věnovat. Začínal jsem jako teenager, pak jsem se od toho chvíli vzdálil a zase se k divadlu vrátil. Stalo se pro mě koníčkem i povoláním. Býval jsem ve škole sice dobrý student, ale škola mě pekelně nebavila, takže jsem to flákal. Teprve, když jsem našel herectví, tak jsem zjistil, že to fakt chci dělat a být v tom dobrý...

Studoval jste nějakou odbornou divadelní školu?

Chodil jsem na čtyřletý divadelní program na Fairfield University v Connecticutu. Byl to široký program zaměřený na divadlo, kromě režie a scénografie tam bylo herectví, a to jsme si vybral.

Během své kariéry už jste spolupracoval s mnoha divadly. Často se jako tituly objevují Shakespearovy hry. Budu se tedy ptát postupně. Co je Philadelphia Young Playwrights? 

To je organizace, kde se potkává hraní a učení. Členové chodí do škol a pomáhají studentským spolkům dávat dohromady projekty, fungují jako takoví poradci a trochu i manažeři, radí jim, které herce si mají angažovat ad. 

Commonwealth Classic Theatre Company?

To je divadlo, s nímž jsme hráli na různých místech po Filadelfii, dělal jsem s nimi Něco za něco. Celé se to odehrávalo na náklaďáčku, který jsme vždycky zaparkovali někde v parku a tam hráli. Strávil jsem s nimi jedno léto.

The Hedgerow Theatre?

To je jeden z nejstarších, dosud fungujících amerických divadelních spolků. Letos je to sto let od jeho založení. Byl jsem tam dva roky jako herec v rezidenci, ale i poté, co jsem od nich odešel, tak se tam vracím. Zkrátka zůstáváme ve spojení, zrovna nedávno jsem tam režíroval Romea a Julii s třinácti– až čtrnáctiletými dětmi.

Jste také spojen s improvizační skupinou. Je profesionální nebo amatérská?

Je to takový mix. Je to skupina, která hlavně dříve připravovala jakési animační projekty pro firmy, dělali to profesionálové, ale občas i amatéři.

Hrajete v divadelních budovách, ale i v netradičních prostorách. Zaujala mě zmínka o imerzivním divadle. Mám na mysli hlavně imerzivní divadlo souboru Cirque de Nuit.

To je filadelfský spolek, s kterým jsem spolupracoval dost dávno, někdy v roce 2001, shodou okolností zase na Shakespearovi. Bylo to zpracování Snu noci svatojánské, představení, kterým mohl divák procházet, protože se odehrávalo všude kolem něj. Mohl si zvolit, jestli bude přebíhat od jedné skupiny k druhé, nebo bude po celou dobu sledovat příběh jedné dvojice. 

To jsou ovšem spíše starší věci, co děláte nyní?

Živím se jako herec na volné noze ve Filadelfii, spolupracuji na různých konkursech a taky se jich účastním. A doufám, že získám víc práce. A samozřejmě taky jezdím s inscenací The Little World. Před Hronovem jsme byli ve Francii a chystáme se i do dalších evropských měst.

Hodně se zabýváte Shakespearem. A tak mi to nedá, abych se nezeptala. Existovala podle vás osoba jménem Shakespeare, nebo ne?

Podle mě ano, vždyť je doložena jeho mnohočetná spolupráce s Globem. I když možná měl více spolupracovníků a nepsal jen sám, věřím tomu, že existoval.

Máte raději komedie nebo tragédie?

Komedie. Jsem duší klaun.

Ptala se Jana Soprová

Owen Corey

Zpět