Jsem taky trochu klučičí typ

6.8.2026

Co bylo prvotním impulsem ke zpracování takto neveselého tématu?
S tím tématem jsem přišla za klukama já minulý rok zrovna tady na Hronově. A není to jenom téma smrti jako takový, ale téma konce. Něčeho, co končí, koloběhu, kdy se někdy s něčím nebo někým musíme rozloučit, ale musíme i přesto pokračovat dál v tom, co děláme, a nějakým způsobem se s tím musíme vyrovnat.

Je podle tebe smrt téma, které bychom měli více otevírat a brát ho mnohem přirozeněji, než je v naší společnosti zvykem? 
My jsme se tím tématem zabývali hodně. Musím říct, že v Čechách nakladatelství Cesta domů vydalo několik knih i o tom, jak třeba s tímto tématem pracovat s dětmi, jak s dětmi o tom hovořit. A vnímám to tak, že v naší společnosti se o tom mluví už mnohem víc, než když jsem já byla ve věku kluků. Je to stejně všudypřítomný jako láska, život a tak.

Jaký je původ textů, které v představení zazní? 
Texty, které říkají kluci na mikrofony, jsou jejich autorské. Vycházejí z jejich názorů nebo osobních zkušeností. Zbytek textů jsou básníci, čeští, několik francouzských básníků a jeden německý.

Čistě chlapecký kolektiv přináší určitě spoustu specifik. Jaká práce s nimi vlastně je? 
Hele, tohle je můj vysněný soubor. Já jsem vždycky chtěla mít soubor klučičí, protože si myslím, že jsem povahově taky trošku klučičí typ. A není to náročný, kluci jsou skvělí, opravdu. Mám velké štěstí, že zrovna tady ta parta kluků je se mnou ochotná trávit tolik času, kolik se mnou tráví, a je ochotná pracovat a hledat ta témata, věnovat se jim, tvořit a přinášet miliony nápadů, které by mě kolikrát nenapadly. A jsem za to opravdu vděčná a jsou báječní.

Na závěr dodává režisérka osobní zamyšlení k tématu odcházení.
Konec je vlastně takový můj osobní koloběh, protože do zušky přichází spousta dětí, který přijdou malý a jsou se mnou dvanáct třináct let a najednou jsou to dospělí jedinci, kteří odmaturují a musí prostě jednoho dne odejít. A další rok přijdou zase další malý děti a je to pro mě koloběh, se kterým se musím vyrovnat i já. Někdy je to pro mě opravdu velice osobní, třeba to, že odejde i právě Dominik. 

‌

autor: Michael Simandl / foto: Ivo Mičkal

Páteční hoši, ZUŠ Louny

Zpět