Jsme vlastním strachem

9.8.2025

Divadlo Vydýcháno ZUŠ Liberec byl se svou jevištní poetickou koláží s kryptickým názvem Ostrov:Vy nominován z ústeckoorlické Mladé scény, což ještě stvrdilo předchozí doporučení ze Šrámkova Písku. Tridádu by směle mohlo doplnit i ocenění z Wolkrova Prostějova, neboť se jedná o typický příklad tzv. divadla poezie. Soubor spolu s režiséry Davidem Fickem a Libuší Vrtiškovou Hájkovou sestavil své autorské prozaické i básnické texty do umného pásma, které je velmi velmi velmi vágně inspirováno Goldingovým Pánem much.

Snové pásmo je rozděleno na čtyři části, v nichž nejprve pětice performujících ohledává svět-ostrov kolem sebe a v nich samých, zkoumá své strachy, setkává se s vnitřní příšerou a nakonec odplouvá směrem k nadějným vyhlídkám. Každá část divadelní estetiku a poetiku posouvá o něco dál, opřena o tu předchozí. Nejprve je svět ohledáván jen skrze stíny předmětů a dýchající barevná světla, aby se posléze obrazy zhmotnily do jakýchsi hereckých atributů: soustavy matracových pružin, čtvercového rámu na obraz, červeného husího krku, suché větve, tisového chvojí a otočného stojanu na letáky, který je oproti ostatním předmětům několikrát větší a klátí se spolu se „svým“ hercem v prostoru jak kostra pisánské věže.

Pak společně s těmito atributy rozžijí scénu zvukem: od tichého házení ořechů jako žabek do rybníka až po společný rytmizovaný, až rapovaný přednes a perkusní show. V předposledním obraze je animují v podivném rituálním tanečním reji, aby z nich na závěr složili kormidlované plavidlo, které je odnáší z jejich samoty a lodivodem je jim na jejich cestě zvuk kytary lyrizující námořnický motiv.

Toto mozaikové divadlo poezie zkoumá možnosti práce s předmětem, světlem, zvukem a hlasem. Občas se však některé divadelní složky překryjí a rozmlží navzájem, a tak není snadné všechny komponenty při jediném zhlédnutí pochytat a všemu porozumět – zejména mluvenému slovu. Autorským textům by také prospěla důslednější redakčně-dramaturgická práce, neboť v mnoha případech působí prvoplánově až naivně („Na ostrově seděla, / bavila se s ptáky, / nyní už věděla, / že není to hra na vojáky.“). To však může být cílem jejich další divadelní plavby, neboť tento vor, byť vratký, je už dovezl až do Hronova.

‌

foto: Ivo Mičkal

Divadlo Vydýcháno, ZUŠ Liberec

Divadlo Vydýcháno, ZUŠ Liberec

Divadlo Vydýcháno, ZUŠ Liberec

Zpět