K olympiádám a tak

8.8.2024

Zatímco v Hronově propukl Olymp českého amatérského divadla, v Paříži probíhá olympiáda. Samotný Olymp tedy zřejmě Olympem být nemusí a pohoří si může vzít celohorní dovolenou. Těžko si v té souvislosti nevzpomenout na Monty Pythonův létající cirkus, který má o olympiádě, soutěžení a rekordech řadu okouzlujících skečů. V jednom z nich se jistý Ron rozcvičuje, aby přeskočil Lamanšský průliv. Pohoří. Nelze se tomu divit, neboť se chystá skočit 26 mil, ale zřejmě nezahodil modlitební knížky a růženec, takže výsledný výkon se mnohem víc blíží jeho dosavadnímu neoficiálnímu rekordu 12 stop. 

Pro úspěch ve sportu potřebujete přímo baletčí množství talentu, tréninku, píle, spoustu vůle a zaměření na výsledek. Divadlo je na tom dle mého názoru velmi podobně. Velkou otázkou ale je, co má být ten výsledek, ke kterému se snažení tvůrců upíná. Ve sportu je v zásadě jedno, jak a s jakým motivem hokej hrajete, musíte dát o gól víc než soupeř. Není v tom moc prostoru myslet na publikum nebo na radost z procesu. Musíte hodit oštěpem o pár čísel dál než ostatní, jinak nepostoupíte ze skupiny, zlato nebude a Češi své vlastenectví budou muset projevit nenávistí k Evropě a poslechem Tomáše Hnídka.

Ambice, či též ctižádost, z podstaty slova žádá. Nežádá však pokorně o vyslyšení, ale rovnou o přiznání čestného postavení. Je to jistá zdrsněnina latinského ambire, tedy obcházení (s žádostí). V zásadě hnáni ambicí oblézáte lidi, jejichž hlas chcete získat kvůli navýšení svého statusu. Často též obcházíte jejich skutečnou vůli manipulativními prostředky, které mohou být až estébácky podlézavé či vyvolávající vinu. 

Myslím si, že divadlo vždycky diváka trochu manipuluje a snaží se obelstít některé jeho obranné mechanismy, aby ho přivedlo ke katarzi nebo aby ho dokázalo překvapit nečekanými souvislostmi dřív, než se zabední. To je legitimní. Někdy však přitáhne kanóny efektních jevištních prostředků a zahájí frontální útok na vjemy a city. Diktátoři vždycky milovali spektakulární přehlídky vlivu a moci. Účel je jediný. Abyste si ohromeně řekli: „Ty jo, dobře to dělá, respekt.“ Bez ohledu na to, co, proč a k čemu přesně. S tím ale v Hronově bacha.

Představte si, že jste těžkej frajer, máte fakt hustý značkový tepláky, ale na instáči vedle vás chybí špicový blondhaar duckface. Tak si o letním podvečeru půjčíte tatínkova nového naleštěného superba a vedle jednoho takovéhu duckfacu přibrzdíte v ulicích Hronova. Stáhnete tónované sklo, vyložíte loket a pošlete ven svůdný výraz typu „celej svět mi nestojí za jedinej pohled, ale kvůli tobě udělám výjimku“. Dívka otočí k zrak otevřenému okýnku, věnuje vám sedmnáct setin vteřiny a otráveně pokračuje. O autech neví vůbec nic. Ale výbavu ambition pozná intuitivně a se stoprocentní jistotou.

Vlajka na hronovském Olympu

Zpět