Když atmosféra vypráví příběh: Tanec na konci léta očima herečky

7.8.2025

‌Tanec na konci léta je hra, která klade důraz na atmosféru, vztahy a vzpomínky. Čím vás tato látka oslovila natolik, že jste se ji se souborem rozhodli inscenovat?

Tu hru nám přinesl pan režisér Ladislav Špiner a svým nadšením nás velmi rychle strhl. Není to úplně klasické drama, je hodně nedějová, ale právě to z ní dělá něco výjimečného.

Jak došlo k tomu, že jste spolupracovali právě s Ladislavem Špinerem?

On není profesionální režisér, ale profesionální herec. Spolupracovali jsme s ním už dříve – například na inscenaci Kuřačky a spasitelky, která se také hrála na Hronově. Vnímáme to tak, že on si jako herec chce zkoušet i režii, a pro nás je to velký přínos – kontakt s profesionálním prostředím nás vždy posune dál.

Je výzvou najít hru pro pět žen? Váš soubor je převážně ženský?

Režisér si u nás udělal vnitřní konkurz. Ale my bychom klidně mohly hrát i v patnácti! Máme opravdu silný ženský soubor.

Znamená to, že plánujete i další inscenace s větším počtem žen?

Momentálně nás je v souboru aktivně zapojených asi pětatřicet. Na repertoáru máme devět her, dvě nové právě zkoušíme a další dvě začneme zkoušet hned po jejich premiérách. Naše scéna je sice malá, ale kombinujeme inscenace pro dva herce i větší obsazení. Všichni mají chuť a nadšení, zapojují se podle svých možností a životních okolností. Takže uvidíme…

Vaše inscenace trvá přes dvě hodiny. Neodrazuje to některé diváky?

Není to úplně obvyklé, to je pravda. Hodně jsme krátili a možná by se dalo ještě něco ubrat. Ale to už je kompetence režiséra, do toho my sami nezasahujeme.

S jakým pocitem by podle vás měl divák z inscenace odcházet?

Myslíme si, že se v tom příběhu mohou najít dnešní lidé. V roce 1936 stála Evropa před druhou světovou válkou, svět se rychle měnil. A dnes je to podobné – turbulentní doba, probíhají velké změny. Je možné, že se ta atmosféra opakuje a diváci tak mohou najít paralely s tím, co právě prožíváme.

‌

autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal

Divadlo Exil, Pardubice

Zpět