97. Jiráskův Hronov 30. 7. –7. 8. 2027

Když jsem si to přečetl, už jsem je tam typově viděl

7.8.2026

Rozhovor s režisérem Vladanem Milčinským a představitelem Hitlera Lukášem Mejsnarem

Vy jste si, myslím, vybrali vděčnou záležitost, je to hodně divácký titul. Jak jste na něj přišli?
VM: Hledal jsem text krátké hry pro tři herce, protože jsem měl momentálně k dispozici tyhle tři lidičky. Ten text mi doporučil kamarád, a když jsem si to přečetl, tak už jsem je tam viděl typově. Hlavně na těch chlapech je vidět, že se pro to hodí, takže pro ně to protiúkol nebyl. Trošku to ale byl protiúkol pro Jindřišku. A už při čtení textu jsem tušil, že to bude divácky vděčný. Žádné hluboké myšlenky jsme tam nehledali. Prostě se mi hodně líbila ta fikce, že ti dva chlapi se mohli potkat. A na základě toho setkání dál mohlo vzniknout něco, co známe z historie. A bavilo mě, jak je to vtipně udělaný.

Jak se vám role mladého Hitlera hraje? 
LM: Musím říct, že dobře. Je to pěkná role a děkuju Vladanovi, že to takhle pěkně vymyslel a že to takto solidně postavil.

Je to zároveň trochu crazy a trochu smutné...
LM: My máme rádi, když je to veselý, a na druhé straně když přitom člověka zamrazí. 

Využíval jste pro ta hitlerovská gesta nějaké studijní podklady?
LM: To zadání bylo jasně daný. Samozřejmě šlo o to někde něco nakoukat, ale ne moc. Přece jen v tom věku ještě nebyl ve svém největší rauši. Takže jsme to udělali tak, aby tam byla jeho tradiční gesta v náznacích nebo situacích. Zkouknul jsem pár videí a pak jsme to dali s rejžou dohromady. A myslíme si, že to splňuje svůj účel.

Kolikrát jste to už hráli?
LM: Asi patnáctkrát.

Ohlasy asi budou dobré...
VM: Je to asi naše nejpovedenější věc. I díky tomu sbíráme po každém představení pozvání na další štace, kde jsme ještě nehráli.

Chystáte v tomto složení něco nového?
VM: Připravujeme hru, ale konkrétně asi zatím nebudeme prozrazovat. Rozrostli jsme se a bude nás šest. Bude to podobný styl – groteska, tentokrát ze současnosti a bude řešit současná témata. Ta hra je dva roky stará a je docela aktuální, ale víc neprozradím. 

autor: Jana Soprová / foto: Ivo Mičkal

Zpět