Labutí špína

6.8.2024

Jedinou – k tomu ještě inspirativní – inscenací pondělního hlavního programu byly Baletky režisérky, choreografky a tanečnice Miřenky Čechové podle stejnojmenné knižní předlohy z roku 2020.

Čechová jako princezna ve žlutých šatičkách zpočátku stylizací dětské naivity publiku prozrazuje a vyjmenovává řadu svých přání a cílů do budoucna v oblasti baletní profese. Po výrazném světelném a hudebním střihu se performerka ležící na scéně dostává ze šatů a proměňuje se v jakousi šelmu, která se před námi pohybuje zcela nahá, dokud není zkrocena nástupem na baletní konzervatoř. Prostřednictvím hudebně-tanečních výstupů, videoklipů a prací s několika scénickými konstrukcemi (průhledný vodní box, elektronicky modifikované zrcadlo a pojízdná elevace) tematizuje psychicky i fyzicky náročná úskalí studia baletu a to, jakým způsobem dokáží fatálně postihnout lidský organismus.

Performance je velice silným zážitkem a Čechová podává naprosto fenomenální výkon. Mezi několik výrazných momentů patří například koupání se v kalné vodě s průhlednými igelity, bourající iluzi krásného a idylického labutího jezera, anebo sesekávání ze sebe kusy ženského těla tvořeného z polystyrenu, aby o něco později byly tyto odřezky využity jako buket květin, který baletka dostane na děkovačce své úplně první velké premiéry. Asi největší husí kůže se mohla dostavit během posledního monologu, v němž performerka směrem k publiku odkazuje na svou předešlou nahotu na scéně, a sděluje nám, že až v tento moment po tom všem, čím si prošla, je skutečně nahá.

SPITFIRE COMPANY & Miřenka Čechová

SPITFIRE COMPANY & Miřenka Čechová

SPITFIRE COMPANY & Miřenka Čechová

Zpět