95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025

Lesklá bída bohů a reality show

10.8.2024

Recenze Jany Soprové na inscenaci Deset malých kurvísků.

Mostecký soubor Reservé má za sebou úctyhodné množství projektů velmi rozmanitého typu a vždycky překvapí nějakým novým žánrem. Zároveň je tu vždy cítit určitý edukativní podtext (zaměření na určitou oblast z dějin divadla či na nějaký specifický žánr). Velmi často se jedná o autorské věci, které vznikají skupinově (řekněme formou devised theatre). Tentokrát tedy sáhli po lákavém, i když už značně vytěženém a poněkud ošoupaném žánru reality show, a propojili v inscenaci Deset malých kurvísků vlezlost a pofidérnost tohoto formátu, jeho kýčovité pozlátko, spojené s chytrolínstvím organizátorů i soutěžících (mnohdy pod rouškou dobročinnosti) s tématem, které máme za vznešené, tedy antiku a s poukazem na bohy. Jak však víme, už za Euripida a Aristofana (toho mimochodem zpracovali současnou formou před pár lety) to s těmi bohy zas tak vznešené nebylo… 

Při příchodu do sálu vidíme scénu zabydlenou pozlacenými toaletními mísami, které poté slouží jako sedátka, a je tu i jedna vana, která by mohla evokovat jisté očištění. Čilá moderátorka v bílé říze komunikuje s diváky. A poukazuje na to, že nemají vypínat své mobilní telefony, naopak, mají si naskenovat QR kód na stropě nad hledištěm, aby následně mohli hlasovat. A je tu i hlas shůry –⁠ Gaia (tedy matka země – že by AI?). Domnívám se, že mnohé vychytávky pro diváka zaniknou (zvláště, pokud nemáte chytrý telefon, což je můj případ). A jsou určeny spíše pro interní potěchu herců a hereček. Průběh soutěže samotné se nezbaví obvyklých klišé, tj. ukázek toho, čeho jsou soutěžící schopni, aby postoupili… A tak se dočkáme oblíbeného pomazávání těla, chvílemi nechutného zacházení s potravinami (viz pojídání kukuřice), vzájemných podrazů a škodolibostí, pomlouvání soupeřů před kamerou a někdy doslova svlékání z kůže. S vypadlými soutěžícími se ostatní loučí řečí vznešenou, nicméně jsou rádi, že další a další odpadají.

Na druhou stranu je jasné, že i vyřazení účastníci si svým způsobem oddychli, už se nemusí stresovat a mohou jen sledovat ponižující chování těch, kteří jsou dosud ve hře. I tak se pachtění soutěžících blíží ke konci, kdy nám začíná být jasné, že závěrečná pointa patrně vše zvrátí. A paradox se skutečně dostaví, výherce je nečekaný a z charitativní akce se lusknutím prstů stává akce necharitativní. Chytřejší (či vychytralejší) vyhrává? I když zrovna tento kousek z repertoáru Reservé není mým šálkem čaje, musím konstatovat, že je to soubor skutečně velmi dobře sehraný, výkony všech jsou uvěřitelné, temperamentní a detailně vypracované. Zkrátka, soubor si zase vyzkoušel něco nového a účelu – pohrát si tak trochu s diváky a ukázat, jak dobrovolně zmanipulovatelní jsme – se myslím podařilo dosáhnout docela úspěšně.

Zpět