Líbilo by se mi, kdybych byl takhle odvážný

9.8.2026

Hned zkraje bych se zeptala – kolik vám je let?
Dvacet jedna.

Na scéně totiž vypadáte velmi autenticky jako čerstvý maturant.
No, už stárnu, ale zatím dobrý...

Jak jste se dostal k roli Pavla? 
Režisér hledal představitele Romea a Julie, aby to fungovalo. Každý máme alternace. Na derniéře předchozí inscenace za mnou přišel a zeptal se mě, jestli bych si chtěl zkusit roli Pavla. Mě období roku 1942, mise Anthropoid, ti národní hrdinové a jejich odvaha zajímá, takže jsem hned řekl ano.

Co bylo na zkoušení nejtěžší?
Asi dojíždění a délka zkoušení. Protože jsme zkoušeli půl roku s určitýma přestávkama. Už to hrajeme rok a pokaždé tam něco změníme. I když má představení hodinku, Pavel ani Ester prakticky nesejdou z jeviště. Takže je potřeba strašně dávat pozor na změny, zapamatovat si aktuální verzi, aby tam člověku neskončilo něco z té předchozí verze. 

Jak je to s těmi alternacemi? Hrajete to vždycky ve stejné dvojici?
Ne, křížem, jak to vyjde, jak kdo má čas. Je to náročné, ale protože jsme opravdu zkoušeli půl roku, navzájem jsme si na sebe zvykli. 

Když jste inscenaci chystali, určitě jste se zamýšlel i nad tím, jestli byste něco takového jako Pavel byl schopen udělat.
Já jsem nad tím strašně přemýšlel. Líbilo by se mi, kdybych byl takhle odvážný. A líbí se mi, když mám možnost hrát takovéhle postavy, protože věřím, že to vždycky na jevišti prožiju. Že se z toho něco naučím a posunu sebe jako člověka, nejen jako herce. A věřím, že v realitě bych se toho nebál, protože postava Pavla mi dodává sílu a odvahu.

Dneska se hodně mluví o tom, co je to hrdinství. Ale v dnešní době není moc snadné být hrdinou, v tom smyslu to bylo za války jednodušší…
To je pravda, ale já si myslím, že hrdina může být člověk, který dělá malé věci. Třeba že pustí někoho sednout, že pozdraví, takové blbosti... jen obyčejné slušné chování, nemusí to být velké činy. 

Podle věku odhaduju, že už máte po střední škole. Už víte, co bude dál?
Já mám vystudovanou brněnskou konzervatoř a teď jdu na JAMU na činohru.

autor: Jana Soprová / foto: Ivo Mičkal

Divadelní spolek bratří Mrštíků, Boleradice

Zpět