Loutky, balady a ženy, které zůstaly samy

5.8.2025

Rozhovor s režiséry inscenace MATER SOLITARIA o moudrosti starých příběhů, pouťové estetice a překvapení z postupu na Hronov.

Vaše inscenace MATER SOLITARIA vychází z moravských písňových balad. Proč právě tyto příběhy a co si podle vás dnešní divák z balad může odnést?

Josef Pekárek: Pro mě písňové balady obsahují určitý druh moudrosti a archetypy lidského jednání, které jsou přenositelné napříč dobami. V inscenaci se zabýváme tématem matek samoživitelek – žen, které zůstaly samy. Balady nám poskytly historický kontext, jak se podobné situace mohly odehrávat v jiných dobách a s jinými prostředky.

Jakub Jílek: V baladách je vždycky obrovská láska… a pak zlom. Milý odejde na vojnu, zemře, utopí se – a žena zůstane sama.

Inscenace byla zařazena do programu Loutkářské Chrudimi. Přesto se zdá, že loutek není tolik vidět – v čem je tedy představení loutkové?

Josef Pekárek: To je dobrá otázka. Používáme loutkářské postupy, ale často v činoherním ztvárnění. Je tam výrazná výtvarná složka, pouťová poetika, práce s objektem…

Jakub Jílek: Takže formálně to může působit jako činohra, ale principy a přístupy jsou loutkářské.

Co pro vás znamenal postup na Jiráskův Hronov?

Josef Pekárek: Bylo to velké překvapení. My si představení děláme hlavně pro sebe. Přemýšlíme o divadle a hledáme vlastní výrazy. Loni jsme tu byli každý zvlášť, letos poprvé společně – a úplně s jinou formou, než na jakou jsme byli dosud zvyklí.

Co vlastně znamená název MATER SOLITARIA?

Jakub Jílek: Je to latinsky a v překladu to znamená matka samoživitelka. Přesně to tedy vystihuje naše téma.

Jak inscenace vznikala? Psali jste si ji sami?

Josef Pekárek: Využili jsme texty starých balad a seřadili je do lineárního příběhu. V inscenaci zazní pět nebo šest písní, každá stylizovaná jinými prostředky – jde o koláž vizuálních prostředků, aby to nebylo ploché a dalo se na situace dívat z různých úhlů.

Jakub Jílek: Navíc jsme pracovali s principem dekonstrukce známých příběhů – hledali jsme, co je na nich archetypální a co lze nově nahlédnout.

Jak byste popsali svou společnou dramaturgii?

Josef Pekárek: Hledáme aktuální témata a nepracujeme s klasickou pohádkou nebo loutkařinou. Spíš cílíme na starší a dospělejší publikum – a podle toho vybíráme i formu.

A co bude dál? Chystáte opět něco společně?

Josef Pekárek: Společný soubor máme už pět let. Kuba navíc vede ve Strakonicích loutkovou scénu, kde s Terezou Kortanovou hrají pravidelně pohádky pro děti. Ale dělají i experimentální studio, se kterým byli loni tady na Hronově. Nápadů máme spoustu, ale co bude příště, zatím nevíme.

Jakub Jílek: Většinou to tak máme – nic nemáme dopředu vybrané, ale časem něco přijde.

‌

autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal

Josef Pekárek a Jakub Jílek

Zpět