95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025
Lucie Pernetová: Už se zase těším do semináře
2.8.2021
Herečka Lucie Pernetová po léta jezdila na Jiráskův Hronov jako frekventantka nejrůznějších seminářů. A to i v době, kdy už byla profesionální herečkou.
Herečka Lucie Pernetová po léta jezdila na Jiráskův Hronov jako frekventantka nejrůznějších seminářů. A to i v době, kdy už byla profesionální herečkou. Letos na Hronově vystoupila s pohybovým divadlem Lindo hop, které společně s Henrietou Hornáčkovou před pár lety založila jako symbolické pokračování Veselých skoků. Včera ji tedy měli diváci možnost vidět v Čapkově sále v pantomimicko-taneční představení Pingls aneb Hot Café Revue s doprovodem Originálního Pražského Synkopického Orchestru. Po něm se Lucie setkala nejen s kolegou Martinem Písaříkem, dalším profesionálním hercem, který vzešel z amatérské líhně, ale také s naším redaktorem...
Čím se živíš a co tě baví? A je v tom rozdíl?
Mám obrovské štěstí v tom, že se živím divadlem. Přežila jsem pandemii a věřím, že se herectvím budu živit i dál. Divadlo je to, co mě baví.
Ale objevuješ se i v televizi…Například ve Studiu Kamarád.
Plyšáci naštěstí nemohou onemocnět. Věřím tomu, že Studio Kamarád je nesmrtelná záležitost. Tryskomyš frčela celý lockdown. I to mě drželo na nohách.
Během pandemie se celkem logicky objevovalo méně hereckých příležitostí. Pocítila jsi to?
Pocítila. Ale zároveň musím říct, že mám dvě děti na nižším stupni základní školy. Méně práce se tedy hodilo k tomu, abych mohla být svým dětem učitelkou. Můj mladší syn Janíček to dost odskákal. Tahle divná doba ho zastihla v první a druhé třídě. Takže skutečně šlo do značné míry o suplování učitelů. Pro takhle malé děti byla distanční výuka opravdu těžká.
V současné době se tvrdá opatření postupně rozvolňují. Máš pocit, že se do divadel vracejí diváci? Mně se zdá, že často raději zůstanou doma, než by řešili, které opatření zrovna platí…
Nemám ten pocit. V rámci možností bývá plno. Ale je možné, že jsem v určité bublině, kde jsme všichni moc šťastní, že zase můžeme účinkovat. Asi jsem v tom trochu magor, ale divadlo mám opravdu hrozně ráda. Pomáhá mi v mé existenci. Jsem zvyklá na určitý výdej energie a teď v létě jsem přešťastná, že hrajeme. Atmosféra a vzájemnost je důležitá pro mě i pro mé okolí. To si totiž dost ulevilo, že mohu svoji energii ventilovat někde jinde než na domácí půdě.
Máš stálé angažmá v nějakém divadle?
Jsem na volné noze.
A přesto se ti podařilo přežít…
Asi mám štěstí. Byla jsem dlouho ve stálém angažmá a před třemi, čtyřmi roky jsem se rozhodla, že chci mít větší vliv na to, co kdy dělám. Byl to velký boj, protože jsem spíš člověk do kolektivu než sólista. Trvalo mi to tedy dlouho. Nakonec jsem se však odhodlala. Má to svá úskalí, ale zároveň mě to obohacuje. Mé rozhodnutí mě udělalo svobodnějším člověkem.
A kdyby ti někdo nabídl stálé angažmá v současné době?
Kdyby to bylo divadlo, ve kterém bych hrála ráda, nevím, jestli bych se tomu bránila. Nedokážu to říct.
Ale angažmá je přece jistota. Každý měsíc přistanou na účtu peníze, ať se hraje nebo ne…
Myslím si, že jistota u divadla neexistuje. Co je to za jistotu, ve chvíli, kdy pracuješ v divadle, kde nechtějí, abys hrál. Je to sice určitá existenční jistota, ale z toho přece herec nevyžije. Nemůže být někde, kde nemá uplatnění. Raději třít bídu s nouzí a pak vědět, že když si mě vybrali, jsem to já, koho chtějí. Člověk pak pracuje s větší láskou, nasazením a odevzdáním té věci.
Jsi tedy na volné noze. Ve kterých divadlech hostuješ?
Nejvíc spolupracuji se Studiem Dva. Zde mám nazkoušeny čtyři inscenace. Jedno představení mám v divadle V Dlouhé a pak se věnuji našemu spolku Lindo, hop!
Občas tě zahlédnu v nějakém seriálu nebo filmu. Připravuješ se na něco dalšího?
Zanedlouho se bude vysílat na České televizi seriál Osada. Tam budu od osmého dílu. Tvořím tam pár s Lálou Dulavou. To je ovšem práce, která je hotová. Ale třeba dnes jsem přijela z jednoho natáčení, o kterém ještě nemohu mluvit. Mám tedy naštěstí práci i v této oblasti. Ne příliš velikou, ale občas se něco objeví.
Co znamenal Hronov pro tvoji hereckou kariéru?
Obrovsky moc! Nejen pro moji kariéru, ale i pro mě jako člověka. V osmnácti letech jsem se tady zamilovala a vznikl z toho velký vztah, který se sice rozpadl, ale byl v mém životě zásadním. Milovala jsem to tu. Jezdila jsem do Hronova, dokud se mi nenarodily děti, pak už se mi práci, rodinu a Hronov nepovedlo skloubit. Teď se těším, až děti ještě trochu povyrostou a budou i ony moci chodit do seminářů. A také se těším, že si zase nějaký dám i já. Už proto, abych si znovu uvědomila, co je situace, jak říká magistr Schejbal.
