Matka Kuráž a ženské emoce

8.8.2025

Současná doba podle režiséra Václava Klapky z Divadelního klubu Jirásek z České Lípy není nejvhodnější pro komedie. I proto sáhl po Brechtově Matce Kuráži a rozhodl se ji zinscenovat s důrazem na emoce, nikoli na brechtovské odcizení. V rozhovoru přibližuje nejen zkoušení náročného titulu, ale i hledání scénografických kompromisů a otázky, které dnešek staví divadlu i divákům.

Proč jste sáhli právě po Matce Kuráži?

Mám pocit, že divadlo je v současné době často jenom o smíchu, ale dnešek už příliš o smíchu není. Chtěl jsem výpověď, která bude důraznější. Kuráž je o válce – a válka je dnes až nepříjemně blízko. Zároveň mě poprvé v životě přitáhl ženský svět, a ten je ve válečných kulisách nesmírně silný a zajímavý.

Jak se takové závažné téma zkoušelo?

Bylo to náročné. Všichni máme práce, rodiny… Dát to dohromady byla fuška. Ale lidé to vzali za své. Nešlo jen o to, dělat tragédii, ale pochopit, že smích není všechno.

Co bylo při režii nejtěžší?

Davové scény se zpěvy. Jsem činoherní režisér, zvládnu režii dialogů, ale s „muzikálovými“ momenty bojuju. Dostat je do správné fazóny, aby nerušily, to byla výzva.

Jaké jste chtěli vzbudit reakce u diváků – a jaké přišly?

Chtěli jsme jít po emocích, ne po odcizení. Nechtěli jsme hrát německého Brechta – marxistu, ale Brechta jako génia, skrz český pohled. A ten ženský svět je přece hlavně o emocích. Ohlasy máme výborné. Samozřejmě – kdo jde cíleně na Brechta, může říct, že tohle není ono. Ale to jsme ani nechtěli.

Ani scénografie není klasicky „brechtovská“…

Ano, i to je kompromis. V amatérských podmínkách nemáme na velkolepé vozy. Proto jsme zvolili tu zvláštní káru – symbolickou. Víc funkční, než realistickou.

Přesto kára i výtvarné pojetí působí až současně.

To jsme chtěli. Třeba když se mluví o tažení do Dánska, hodně jsme řešili, jestli vlajka bude bílá, nebo ukrajinská. Nakonec jsme se shodli, že bílá řekne to samé – a nebude to prvoplánové. Ale aktuálnost války tam je zcela vědomě.

A jak se dnes vašemu Divadelnímu klubu Jirásek daří?

Daří se dobře. Jsme v podstatě pravidelnými hosty Hronova. Komedie, třeba Lakomec, mají desítky repríz. Ale lidé mají spoustu jiných povinností a je těžké všechno skloubit. Někdy si říkám, že ideální by bylo hrát jenom s důchodci, jako jsem já. I studenti mají dnes méně času než dřív.

Ale důchodci bohužel nemohou hrát všechny úlohy…

No jasně, to byla nadsázka.

‌

autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal

DK Jirásek, Česká Lípa

Zpět