Mezigenerační rozhovor z Radaru

10.8.2024

Jak jsem se dočetla, Belgická rybka je experiment propojující lidi z několika skupin z Radaru… 
Je to tak, v Radaru funguje sedm dospělých souborů a vždycky se to dělá tak, aby se ten soubor uživil. Tohle je ovšem unikátní projekt v tom, že je to jen pro dva herce, byť herečku mám alternovanou. Vybíral jsem je primárně podle nastavení hry, kde má být mezi protagonisty výrazný věkový rozdíl. Ze souboru Hrobeso jsem si vzal Ondru Pečeného a Elišku Srnskou a ze souboru Za oponou Karolínu Klempířovou. Máme to vlastně generačně tak, že Ondra je čtyřicátník, holky jsou dvacátnice a já jsem třicátník – a ukázalo se, že naše propojení dobře funguje.

Proč zrovna název Belgická rybka?
Jednak je tam ta rybka a rituál s ní spojený (v originále je ještě zlatá), takže plní nějaký ten význam přání, a belgická proto, že se odehrává v bruselské čtvrti Ixelles. Je tam malý roztomilý parčík a jezírko, u kterého pán sedí a přemýšlí.

Je to česká premiéra a autorka je u nás zcela neznámá… 
Je to tak. Léonore Confino se k nám dostala přes festival frankofonního divadla Sněz tu žábu, kde byla uvedena scénická skica tohoto textu, tedy jen úryvek ze hry. Ovšem vznikl celý překlad a mně se hra moc líbila. Dlouho jsme váhali, čekali, kdy dostaneme možnost tuto unikátní inscenaci uvést. Nakonec jsme si řekli, jdeme do toho! A díky finanční podpoře DDM Prahy 7, který zaplatil poměrně drahá práva, se to podařilo. Vše ostatní jsme si hradili sami, vzdali jsme se i těch svých maličkých honorářů. Takže máme prvenství v uvedení této autorky na českou scénu. A v tuto chvíli už je přeložena její další hra a jedna ještě na překlad čeká.

A vy je chcete uvést?
Ty texty nám imponují, líbí se nám. Autorka patří k nejlepším současným dramatičkám ve Francii, je neustále nominovaná na Cenu Molière. Ale samozřejmě je to závislé na čase, našich možnostech a hlavně financích.

Někdy si autoři nepřejí, aby jejich věci uváděly amatérské soubory. Vy jste s autorkou problémy neměli?
Vůbec žádné, protože ona sama ve Francii i jinde dělala projekty ať už s amatérskými, či různě znevýhodněnými skupinami, takže má k tomu blízko. A měla radost, že skrze ten festival, který představoval nové texty českým autorům, dramaturgům a režisérům a dával jim možnost je uvádět, se podařila realizace. Takže záměr festivalu se v něčem naplnil.

Lze tu hru vnímat jako jakýsi psychoanalytický projekt?
Myslím, že se to takhle dá říci. Je to určitě hodně introspektivní, protože je to o muži, který jde na ryby, a jeho vnitřním dítěti, které se v něm dusí, a on s ním vede dialog.

Ptala se Jana Soprová

Divadlo RADAR, Praha

Zpět