Moje kamarádka strávila týden na Rock for People a tohle bylo pro ni horší

8.8.2025

V inscenaci dáváte poměrně málo prostoru Christopherovi, spíš se věnujete událostem spojeným s jeho okolím. Jak ho vnímáte?

Hlas ze souboru: My jsme dlouho řešili, jak Christophera jevištně pojmout. Nechtěli jsme, aby ho někdo hrál už kvůli tomu, že bude nějakým způsobem zdravotně indisponovaný, a navíc nám nám by přišlo nevhodné něco takového napodobovat na jevišti. Docházeli jsme ke koncepci „prožitku“, s čímž se pak logicky spojilo, že Christopher by měli být samotní diváci až do závěru, kdy on na konci vstupuje, i když jsme ho celou dobu vnímali jen jako přihlížejícího.

Teď budu odkazovat na rozhovor z Mladé scény. K autorovi předlohy, z níž vycházíte, nechováte úplně nejkladnější vztah. Jak to máte s tou knížkou?

HZS: V tom rozhovoru to vyznělo mnohem drsněji, než jsme to původně zamýšleli a formulovali.

Jak byste to teda přeformulovali?

HZS: V tuhle chvíli se znalostma o autismu je podle nás ta knížka fakticky nesprávná a poměrně dost stereotypní ve vztahu k diagnóze. Chápu, že autor se tomu trochu vyhýbá tím, že se o tom nikdy doslova nezmíní. 

HZS: Já si třeba myslím, že kniha by se vyhnula většině problémů, kdyby byla v er formě a nesnažila by se tolik zacházet do mentálních pochodů hlavního hrdiny, které z toho vyznívají vlastně velmi stereotypně.

A když k předloze chováte takové pocity, co vás přimělo v tom pokračovat?

HZS: Pro mě osobně to byla snaha ukázat lidem, že to není tak jednoduchý, jak se může na první pohled zdát. Chtěli jsme jim ukázat, jak vnímáme, kdybychom byli v kůži Christophera, ale ne tím stereotypním způsobem. Zkusit to víc přiblížit realitě, aby tam nebyly jenom stereotypy. 

Jak často se vám stává, že po představení za vámi diváci přichází a komentují přehrocenost vjemů? Co říkali vaši kamarádi?

HZS: Tahle situace se nám stává docela běžně na rozborech. Na druhou stranu je to záměr.

HZS: Moje kamarádka strávila týden na Rock for People a tohle bylo pro ni horší.

HZS: Já bych řekla, že nám jde hlavně o to, aby si lidi odnesli především silný emoce, i když mohou být v tom negativním světle.

HZS: Běžně, když hrajeme u nás, je na začátku představení řečeno, že počítáme s tím, že diváci mohou odejít, jelikož to na někoho může být zkrátka moc.

‌

autor: Milan Hábl / foto: Ivo Mičkal

BezOhledu, Dramacentrum Bezejména (DDM Větrník)

Zpět