95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025

Mordy v rukavičkách

5.8.2024

Recenze Lukáše Křížka na inscenaci Hostinec U Tří.

Záskokový soubor za zrušená představení Balady pro banditu, Popcorn ze ZUŠ Jaroměř, ukázal, že je schopen nejen zaskočit, ale také odehrát svou inscenační drobničku v pěti lidech namísto původních osmi. S jednou zkouškou a hurá do hronovské premiéry!

Mladí dětem. Mladí nám a hlavně: mladí sobě. Maňáskovitě líbezná rakvičkárna, která se stává souborovou „klauzurkou“ – my si tady něco loutkovitě ozkoušíme, divadelně objevíme a jdeme zase dál – a diváckou jednohubkou, jež zlehka oblouzní prostoduchostí. Můžeme tady přece jenom tak chvilku být a blbnout, nechtít pořád něco po něčem. Kdo zná tvorbu Jarky Holasové, nebude nikterak překvapen ani postupy pedagogickými, ani jevištními. Loutkařinka vzniklá z autorských etud nabízí řadu nápadů a pointovaných srandiček. Červená rukavička nese smrt, střez se, kdo můžeš! 

Morbidní vraždění nevinných rukaviček (různého povolání, v různých vztazích a situacích) se prakticky okamžitě ukazuje jako nevinné blbnutí se smrtí v přiznané nadsázce. Asi jako když si malé dítě hraje s autíčky na bouračku. Svým principem mi to kdoví proč evokovalo hru Bulánci. To jsou takový ty gangstersky roztomiloučký polštářky, který se v malovaných kulisách houbiček a stromečků vzájemně postřílejí. A když to skončí, začnou nanovo. Ano, mohli bychom s tím asi polemizovat, co to vlastně racionálně znamená, ale to v rakvičkární anekdotě není potřeba. Celé je to jen hra a hraní si. Ona smrt zde není tak úplně tématem, ale spíš prostředkem k tomu, jak se posunout v ději k jeho tragikomické tečce. Hříčka, co má (po)bavit a soubor něco naučit. Jednotlivé usmrcující epizodky jsou srozumitelné a míří přímo k pointě. Paradoxně dokonce vytvářejí pomyslný miniseriál s veskrze praktickým vyústěním, aneb pokud si chcete rozšířit podnikání, musíte se někoho zbavit. – Ale to už si hraju a dosazuju nedůležité i já…

P.S. Jakožto milovník leckdy maniakálně nahodilých a otravně zlobivých zábav na hudebních i jiných večírcích bych znovu a fenomenálně rád podotkl – a díky této rakvičkoidní drobničce za to – že: kazoo stále žije a pořád má co říct!

Zpět