Na Hronovu je nejlepší to potkávání s lidmi

31.7.2023

Rozhovor s hudebníkem, pedagogem, skladatelem a letošním lektorem hudebního semináře H – Hudba Janem Matáskem, kterého mimo jiné můžete vidět i slyšet v Divadle Minor v Praze. 

Mohl by váš seminář navštívit i někdo s hudebním hluchem? Ptám se proto, že jsem váš seminář v neděli na chvíli navštívila a řadím se právě mezi lidi, kterým dělá problém rozeznat polku od valčíku. Co by mi takový seminář přinesl?

Moje teorie je, že neexistuje člověk, který by měl hudební hluch. Je to pouze otázka zkušenosti, cvičení. Je to stejné jako jízda na kole, těžce to jen vypadá. Už jen tím, že člověk mluví, vlastně zpívá. 

Takže i člověk, který nerozumí hudbě, by se na váš seminář mohl přihlásit?

Určitě, můj seminář je úplně pro každého.

Můžete nám prozradit, co máte v plánu na semináři tvořit? Je to hlavně zaměřené na zpěv, na hru na nástroje nebo na něco úplně jiného?

Zatím jsme na začátku festivalu. Viděli jsme se druhý den. První den byl hodně seznamovací, povídací. Postupem doby, každý den, objevujeme nové možnosti. Nejde teď říct, že na konci budeme hrát na nástroje nebo budeme zpívat renesanční čtyřhlasy. Na základě toho, jací lidé přišli a jaké mají zkušenosti, putujeme nějakou cestu a objevujeme možnosti.

Jelikož nejste nováčkem na Hronově a ani nevedete poprvé hudební seminář, tak by mě zajímalo, jestli se tento ročník zatím něčím liší od ostatních ročníků, na kterých jste byl. 

Začnu stejně jako předtím. Jsme na začátku festivalu, ale už teď vím, že každé seskupení lidí je jiné. Ve skupině je dvacet individualit a ty společně tvoří entitu, společenství, které nikdy nemůže být stejné. Je to vždycky jiné a podle toho na sebe navzájem reagujeme, cestujeme a objevujeme.

Na co se zde letos těšíte nejvíc?

Mě na festivalu baví nejvíc seznamování a potkávání s lidmi. I na to objevování se moc těším. Každé setkání, každý den je pro mě takový malý zázrak, protože lidi překračují svoje hranice. A to, že vidím, jak lidé boří své bloky, je pro mě malý zázrak. To mě nejvíc těší a na to se těším každý den.

Chtěl byste někdy být seminaristou nějakého jiného semináře, co na Hronově je?

Na každém festivalu bych chtěl být na každém semináři! Na všech najednou ideálně. 

Co vás na Hronov neustále táhne? A berete ten týden na festivalu jako nějakou formu odpočinku?

Forma odpočinku to není, to se přiznám. I mimo seminář přemýšlím nad tím, co se bude dít další den. Co se bude dít třeba za dva, tři dny. Hlava mi neustále pracuje. A nejvíc mě přitahují právě ty malé zázraky, na které se těším každý den. Na ty jsem se těšil i posledních sedm let, co jsem tady nebyl.

A co skládání hudby? Dokážete si u psaní odpočinout, nebo to berete primárně jako práci?

Není to tak, že bych se zavřel do studia či ateliéru a čekal, až cvaknou hodiny, abych měl pak pocit, že mám „odpracováno“. Ale najednou je člověk ve stavu, kdy současně odpočívá a dostane se do jiného světa, ve kterém může jinak žít než v tom reálném světě. Je těžké popsat, co znamená tvorba. Je to zase další objevování, co přinese inspirace, „vesmír“, múzy. Samozřejmě někdy člověk musí hodně pracovat taky s řemeslnou stránkou.

Vy jste kromě televizní hudby také autorem hudby k baletním představením. Který žánr hudby vás baví nejvíce tvořit?

Jen uvedu na pravou míru, že tou televizní hudbou byly písničky k seriálu TvMiniUni. Tam bylo velice přesné a přísné zadání, že v každém díle, který má dvacet minut, se musí objevit dva hity o délce maximálně dvou minut. To bylo jasné, přesné zadání. Dostali jsme text a na základě toho jsme museli napsat dva hity. Do týdne to muselo být hotové. Takže to nebyla klasická scénická hudba pro nějaký pořad nebo film. Balety se zatím prováděly dva v Liberci. Byla to Vánoční koleda v režii Richarda Ševčíka, tanečníka a choreografa z Plzně, a ve stejné režii ještě Sedmero krkavců. A v jeho režii se chystá také další baletní projekt.

Teď jsme mi hezky sebral otázku. Chtěla jsem se zeptat, jestli teď vzniká nějaký nový projekt a zda se něco chystá.

Chystá se další balet. Tentokrát ne tedy do Liberce, ale do Plzně. Současně s tím se chystá premiéra společné práce mezi mnou a norskou skladatelkou Ann-Mari Pettersen Magga. Jedná se o rekviem, který má premiéru koncem října v Norsku – a chystáme premiéry nejen v Čechách, ale i v jiných evropských městech. 

Existuje něco, do čeho byste se nikdy nepustil, nebo jste pro každou špatnost? Ať už v hudbě, nebo i v divadle. 

Já si myslím, že všechno je nějaká výzva. Když má člověk příležitost ji získat, tak ji musí nějak zpracovat. Nebráním se ničemu.

Ptala se Tereza Říhová

Jan Matásek

Zpět