Bylo asi velmi těžké dát dohromady obsazení pro vaši inscenaci…
Skutečně to bylo těžší než obvykle. Na jevišti se objeví i lidé, kteří v životě divadlo nehráli. Týká se to především klavíristy Dušana Navaříka a hlavní představitelky. I když, o Eugenii Koblížkové se nedá říci, že by v životě nehrála. Odehrála jednu princeznu a dvorní dámu v davu. Bylo to tedy složitější v tom, že člověk musel malounko některé protagonisty přemlouvat, aby vůbec vylezli na jeviště. Nicméně si myslím, že získáním takového úžasného klavíristy do sebe ve finále všechno perfektně zapadalo.
Říkal jsem si, zda je to herec nebo klavírista. A po patnácti minutách jsem měl jasno.
Je to muzikant. Právě to, že muzikanti jsou zvyklí stát ve světle reflektorů, hodně pomáhá.
Znám tuto hru jako fi lm Božská Florence s Meryl Streep v hlavní roli. Podle jakého scénáře jste inscenovali vy?
Divadelní hra také existuje a napsal ji Peter Quilter. Získali jsme práva přes agenturu. Z filmu jsme nebrali nic. Ani jsem jej nechtěla vidět, přece jen je tam něco jinak. Film je film, drželi jsme se scénáře pro divadlo.
Proč jste si vybrali zrovna příběh Florence Foster Jenkisové?
Viděla jsem toto představení v divadle Na Jezerce u Jana Hrušínského. Představení mají postavené trochu jinak, my jsme hru inscenovali včetně promítání a sborových zpěvů. Již tehdy, když jsme seděla v hledišti Jezerky, mě hra natolik oslovila, že jsem si řekla: Na hru máme taky, protože máme přesně to správné složení souboru. Úplně jsem už předem viděla obsazení. Režíruji poprvé a takhle se mi to všechno přihodilo. Nechci říct, že mi to šlo samo, ale poměrně přesnou představu jsem měla již od začátku.
První režie a hned jste na jubilejním Jiráskově Hronovu…
Mám to také pořád doma na talíři. Můj manžel režíruje spoustu let, čtyřicet let se snaží dostat na Hronov a já jsem tady hned s první inscenací. I když on už zde se souborem taky byl, předloni.
Co budete dělat dál? Předpokládám, že budete dál režírovat…
Potřebovala bych něco, co mi půjde z duše. Holky, které teď velmi dobře zpívají a hrají, samy za mnou chodí a ptají se, co bude dál. Je mi teď líto nechat ten potenciál být. Mají chuť hrát divadlo a bylo by asi špatné nijak nepokračovat. Budu muset hledat, aby obsazení trošku sedlo. Honza Švácha