95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025

Najít společnou chemii

8.8.2024

Glosa Lukáše Křížka na inscenaci Čarodky.

Na romantické komedie se dívám zpravidla s ironicky vymazleným despektem nebo formou typicky příležitostného guilty pleasure. Zato prakticky vždy značně ovíněný. Vejminek mi ale poměrně rychle dokázal, že vedle 500 Days of Summer můžu mít přeci jen alespoň ještě jednu osudovou komedii o osudově milostných vztazích upřímně rád. 

Na úvod nám sám autor Jan Šotkovský přináší omluvu, že sice Čarodky nebudou tématem zítřejšího-dnešního Problémového clubu, ale že stejně ví, co by se tam říkalo. Vyjmenuje, co všechno tedy inscenace rozhodně není, ba co hůř, že jde o klasickou činohru. S písničkami. Nastavuje tak ironicky odlehčený tón, který si má brzy získat naše srdce. Ach!

Čarodky jsou neskromnou oslavou žánru. A může za to všechno: dramaturgie i režie, herectví (včetně přiložených muzikálních dovedností) i výtečný soundtrack. Je to malý svátek divadla. Divadla, které patří čtyřem hereckým osobnostem a které těží z tvůrčího dream teamu maximum. Všechny inscenační složky totiž už dávno našly svou chemii a nyní už je to pouze na hrdinech příběhu. A ten si k nim rozhodně nebere servítky. Nevyzpytatelný jako (romantický) život sám. V univerzálně humorné šikaně (čti: zákeřné nadsázce) zjišťuje muž s fluidem a žena bez espritu prostoduchý fakt dnešní reality. Čím víc s nimi život vyjebává, tím víc je to k popukání. Pro ty druhé, samozřejmě. Tedy nás. Zakrátko se však s příběhem či dílčími momenty (rodina, krávo-kamarádky, debilní rozhodnutí a jiné lekce z učebnice Život) můžeme snadno ztotožnit a hned nás to raději dojímá. Inscenace je naladěna na nelítostně čisté pravdy i sobecké útoky. Je nadmíru uvěřitelná, plná komentářově i komicky zcizujících vychytáveček, bytostně současná a všem(u) otevřená. (Ne)nápadně odhaluje, jak je tenhle podělanej svět absurdně vtipnej a nejde ho nemilovat. Dokonce to ani nesmrdí žádným konstruktem nebo napojováním vtípků, je to výsostně rafinované. Se sarkastičností sobě vlastní, která se posléze nalomí a dá průchod potřebné vážnosti, nazíráme všechno to praštěný kolem vztahů, lásky a světa, který nás k nim „nutí“. 

Tahle banda vejminkářů moc dobře ví, proč dělají spolu. Našli společnou chemii. Na jejich oslavu dovolím si malý výkřik: vstaňte, vy všichni příznivci žánru rom-com, od svých televizí a vyražte do divadla. Vyražte na Vejminek! Je to totiž mnohem lepší a skoro, skoro, skoro stejně dlouhý.

P.S.: Gratulujeme souboru k jednomu ze splněných snů – dvakrát vyprodanému stadionu.

Zpět