Nastala chvíle na něco, co nebude mít úspěch

9.8.2026

Rozhovor s Tomášem Hájkem jsem nahrával už před vítáním souborů, dávno před festivalovými reprízami Gubernátora. To mi však nebránilo položit klasickou úvodní otázku…

Jak se ti dneska hrálo na Jiráskově Hronově?
Haha, to nemůžu takhle dopředu říct, to je totiž velmi nevyzpytatelné. To může dopadnout jakkoliv, takže na tuhle otázku ještě neznám odpověď. Gubernátor je pořád ještě mocně neobehraná hra, která má v sobě spoustu záludností a teprve objevovaných zákoutí, abych tak řekl. Takže jak dopadnou její hronovské reprízy, to netuším.

A kolik repríz už za sebou tedy máš, když říkáš, že to je neobehraná záležitost?
No, to je problém: takhle postavená inscenace se, myslím, mnohokrát hrát nebude. Zatím jsem ji hrál v tom nejmenším počtu, jak jsem mohl, to znamená, že premiéra byla na krajské přehlídce a potom byly čtyři reprízy na Chrudimi.

Takže tady…
Pátá, šestá a sedmá repríza.

Jak jsi přišel na tuhle Andrejevovu povídku? Co tě k tomuhle tématu vedlo?
Cokoliv čtu, vždycky na mě mrkne nápad, jestli by se to nedalo inscenovat. Když jsem minule hrál věc, která byla vlastně dost tragická, to znamená Maryša, tak mně to nějak sklouzlo k tomu, že u toho bylo dost smíchu. A tak jsem chtěl zkusit, jestli mi třeba Andrejev, jakožto nesmírně drsný autor, nepomůže přece jenom poněkud zvážnět. A navíc jsem chtěl hrát něco vážnějšího i proto, že programově předpokládám, že nebudu mít tolik pozvání a alespoň ještě obsloužím všechna ta pozvání pro Maryšu, kterých je víc, než na kolik mám sílu. Takže teď nastala vhodná chvíle zařadit něco, co nebude mít takový divácký úspěch.

Tak to bychom měli titulek. A jak jsi objevil tu povídku? Prostě jsi četl Andrejeva?
Jo, četl jsem Andrejeva. Já mám ruskou klasiku nejraději ze všech, ale Andrejev mi dlouho unikal. Když už jsem ho našel, je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů – a našlo by se víc povídek, které by se daly, myslím, s úspěchem použít. Je to... je to šílenec.

Jsi zároveň momentálně uprostřed šňůry s jinou inscenací – hostuješ v Národním divadle Roškopov. Anebo ses nad stal dokonce jeho členem?
Vlastně nevím, jak tohle funguje. Myslím si, že kdo zrovna hraje, tak je členem, a příště být nemusí. Takže ano, cítím se být členem. Máme za sebou devět uvedení inscenace Don Juan aneb Postrach podkrkonošských žen, už nás čeká jenom desáté, derniéra na festivalu Theatrum Kuks. Je to pro mě ohromná zkušenost s ostatními již zkušenými Roškopováky. Velmi jsem si to užil, byl to týden nabitý nezkrotnou energií.

Hraješ svůdníka?
Ehm, ano, přestože si myslím, že mám pro tuto roli pramálo osobnostních dispozic, tak jako herecký protiúkol jsem Don Juanem.

V Kuksu to bude opravdu derniéra, nebo hrozí ještě nějaká naděje, že inscenaci uvidíme jinde?
To nehrozí. Taková jsou pravidla. V sobotu 22. srpna na Kuksu je derniéra a Národní divadlo Roškopov se potom rozjíždí do svých domovišť, různě rozesetých po naší vlasti, a sejde se znovu až za rok, když se připraví něco nového.

autor: Michal Zahálka / foto: Ivo Mičkal

Bažantova loutkářská družina, Poniklá

Zpět