Nebyli jsme jen interpreti

7.8.2025

Co vás přimělo zvolit právě experimentální poezii Ernsta Jandla? Co vás na ní oslovilo?

Soubor: To je spíš otázka na našeho režiséra Vlastu Kaňku – ten s Jandlem přišel. Texty byly už nějak připravené, ale dlouho jsme je společně zpracovávali, vysvětlovali si je a nakonec jsme si je všichni dost oblíbili. Téma Jandla bylo dokonce součástí našeho letního soustředění asi před šesti lety a role nám byly šité na míru, takže nám opravdu sedly.

Proč právě Ernst Jandl?

Vlastimil Kaňka: Je to nesmírně zajímavý autor. Možná ne úplně známý u dětí, ale právě jeho experimenty a jazyková hravost jsou to, co nás k tomu přitáhlo. Má v sobě vtip, ale zároveň je to velmi sofistikované. A překlady Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové tomu dávají nádhernou formu. To všechno z něj dělá autora, který může oslovit i dětské publikum – a herce.

Čím pro vás byla tahle inscenace výjimečná?

Soubor: Hlavně tím, že to byla úplně jiná práce než obvykle. Bylo nás jen pár, takže se představení hraje asi dvacet minut, a to je ideální. Moc nás bavila celá příprava – ten proces, kdy jsme se bavili o Jandlově tvorbě, o jeho humoru i přístupu k jazyku. Vznikalo to s námi, nebyli jsme jen interpreti.

Obvykle hrajete v širším obsazení, že?

Soubor: Ano, běžně hrajeme třeba ve třiceti lidech, ale tady jsme byli malá parta a to bylo fajn. I proto to bylo jiné a zvláštní.

Jaké byly reakce publika? Co jste chtěli vyvolat – smích, zamyšlení, překvapení?

Soubor: Všechno dohromady! Samozřejmě nás baví, když se lidé smějí. Jen je občas těžké udržet vážnou tvář – sami jsme se tomu při zkouškách smáli tolikrát! Ale jsou tam i básně, které mají vyvolat zamyšlení. A vždycky záleží na tom, pro koho to hrajeme – každé publikum reaguje jinak.

Byl prostor pro improvizaci?

Soubor: Obrovský! Hodně věcí vzniklo spontánně, třeba i z omylu nebo zapomenutého textu. Zkoušeli jsme texty jen tak nahlas říkat, někdo něco naznačil – a najednou to tam bylo. A zůstalo to tam. Ten proces byl hodně otevřený, Vlasta nám nechával dost prostoru – neříkal přesně, jak co máme říkat. Výsledek je opravdu náš.

A jak je spokojený režisér?

Vlastimil Kaňka: Já jsem naprosto spokojený. Povedlo se jim to.

‌

autor: Jan Švácha / foto: Ivo Mičkal

DRDS

Zpět