Nejlepší reklamu festivalu dělají jeho návštěvníci

2.8.2026

Petr Koleta zůstává starostou Hronova, po svém nástupu do čela Královéhradeckého kraje však tuto funkci vykonává jako neuvolněný. Jiráskův Hronov tak dnes může sledovat současně z pohledu města i kraje. V rozhovoru jsme se ale nebavili pouze o financování a investicích. Došlo také na minerální prameny, oblíbené místo k odpočinku, budoucnost festivalu nebo na to, zda by si raději vybral komedii, drama, déšť, či tropické vedro.

Kdybyste letos přijel do Hronova jako obyčejný návštěvník, co byste si nenechal ujít?
Přiznám se, že jsem vždycky byl spíš fanouškem doprovodného programu než amatérského divadla. Určitě bych hledal muziku a kapely. Kdybych přijel s vnoučaty, zamířil bych také na pohádky. A samozřejmě bych si vybral nějaké divadelní představení, kterému budu rozumět. U amatérského divadla je to někdy složité. Člověk může být příjemně překvapený, jindy mu představení tolik nesedne. Právě proto má ale amatérské divadlo své fanoušky a své kouzlo.

Existuje nějaký okamžik festivalu, na který se těšíte každý rok stejně jako před deseti lety?
Vždycky se těším na setkávání s kamarády a známými. Hronov a široké okolí festival výrazně podporují už tím, že lidé chodí nejen na doprovodný program, ale také do divadla. Myslím, že to byl jeden z důležitých principů festivalu – aby si lidé z celého regionu postupně našli cestu také k divadlu. A mám pocit, že řada z nich ji skutečně našla. To je dobře.

Jak vypadá váš první festivalový den? Musíte absolvovat mnoho oficiálních povinností?
Pro mě to nijak složité není. Dnes už jsem neuvolněným starostou, protože mám tu čest být zároveň hejtmanem Královéhradeckého kraje. Festivalové povinnosti se proto dělí také mezi místostarosty, ale jinak je to pro nás všechny podobné. Pravidelně chodíme k hrobu Aloise Jiráska, díky kterému festival v Hronově vůbec vznikl. Připomínáme si také významné osobnosti, které se o Jiráskův Hronov zasloužily. Potom se vyvěšují festivalové vlajky a město už začíná žít. Program se rozbíhá v parku, přicházejí první koncerty a divadelní představení. Nevnímám to jako povinnosti. Je to spíš radost. Když všechno funguje v daných mantinelech a nevyskytnou se žádné zásadní problémy, řeší se už jen běžné drobnosti.

Změnil se váš pohled na Jiráskův Hronov poté, co jste se stal hejtmanem?
Zásadně ne. Jsem rád, že Královéhradecký kraj zachovává kontinuitu v podpoře významných kulturních a sportovních akcí. Pokračujeme v tom, co jsme podporovali už dříve, ať jsme byli ve vedení kraje, nebo v opozici. To nejlepší, co v kraji máme v kultuře a ve sportu, má trvalou záštitu. Jiráskův Hronov má z pohledu financování stejnou prioritu jako další významné festivaly a akce v regionu. Kraj se zkrátka stará o své rodinné stříbro, a to je dobře. Samozřejmě mám k Jiráskovu Hronovu osobní vztah, protože tady bydlím a žiju. Při rozhodování kraje se ale snažíme přistupovat ke všem významným akcím stejně.

Je snazší podporovat festival z pozice starosty, nebo z pozice hejtmana?
My ho podporujeme z obou stran, ale takhle se na to příliš nedívám. Z pohledu kraje má festival trvalou záštitu a podporuje ho také krajská centrála cestovního ruchu. Už jako představitelé města jsme byli rádi, že se kraj na propagaci festivalu podílí. Dobré festivaly ale podle mě nepotřebují pouze velké reklamní kampaně. Institucionální podpora je samozřejmě důležitá, stejně jako podpora sponzorů, ale nejlepší reklamu stejně dělají návštěvníci. Když lidé odjedou spokojení, řeknou svým známým, že Jiráskův Hronov stojí za návštěvu, vezmou si příští rok dovolenou a přijedou znovu, je to nejlepší propagace, jakou si festival může přát.

Je něco, co by podle vás měli návštěvníci o Hronovu vědět, ale často jim to uniká?
To je pro místního člověka těžká otázka. Když tady žijete, připadá vám řada věcí naprosto běžná, přestože jsou ve skutečnosti výjimečné. Máme například unikátní minerální prameny Hronovku a Regnerku. Spousta návštěvníků si jich vůbec nevšimne nebo je ani neochutná. Přitom mají skutečný říz. Kdo má rád výrazně perlivou minerální vodu, měl by je určitě vyzkoušet. Do jiných lázeňských měst jezdí lidé za minerálkami běžně, ale my své prameny zatím neumíme dostatečně využít. Přitom věřím, že kdo je jednou ochutná, bude se k nim vracet. Sám jsem je pil už jako dítě a zatím držím. Bude mi skoro šedesát a nic pravidelně brát nemusím, což raději zaklepu. V poslední době už jsem ale trochu zlenivěl a místo cesty k prameni používám doma výrobník perlivé vody. Tenhle rozhovor mi alespoň připomněl, že bych to měl změnit.

Jak podle vás bude Jiráskův Hronov vypadat za deset let?
Určitě dojde ke změnám v zázemí festivalu. Už přibližně za měsíc by měla začít významná rekonstrukce Jiráskova divadla. Tentokrát se nebude týkat samotného sálu, ale především vnější části budovy. Kompletní obnovou projde fasáda, terasy i část muzea. Vzniknou nové interaktivní a špičkově vybavené prostory, které by se mohly využívat také pro divadelní produkce, diskuse nebo další festivalové aktivity. Jde o investici přibližně 60 milionů korun. Důležitá je také bezbariérovost. Věřím, že se podaří realizovat prosklený výtah z boční části budovy. Památkáři už v některých otázkách výrazně ustupují a měli bychom udělat všechno pro to, aby se do divadla mohli pohodlně dostat opravdu všichni. Samotnou podstatu festivalu bych ale příliš neměnil. Nejdůležitější je udržet tradici. Jestli sem budou dál jezdit mladí lidé na semináře, budou se věnovat divadlu a přivážet s sebou další generace, bude Jiráskův Hronov pokračovat správným směrem. Festival přežil nejrůznější období a amatérské divadlo si zachovalo špičkovou úroveň. Nemyslím si proto, že bychom do něj měli za každou cenu pouštět všechny moderní technologie nebo nechat jeho podobu zásadně měnit například umělou inteligencí. Modernizace je potřebná, ale zároveň bychom měli zachovat historii. V divadle proto chceme mít nejen moderní digitální projekci, ale také původní analogové promítačky. Staré promítání má své kouzlo. Mohly by se zde pořádat projekce starších filmů, semináře nebo diskuse o tom, jak se s filmem a promítací technikou dříve pracovalo. Tradice a moderní vybavení se nemusí vzájemně vylučovat.

Jaké další změny čekají samotný Hronov?
Investic se připravuje opravdu hodně. Pokud všechno dopadne podle představ, mohlo by dojít k demolici části areálu bývalé textilky Textonnia. Na to by mohla navazovat také výstavba obchvatu města, který by pro Hronov znamenal zásadní změnu. Opravuje se rovněž budova čp. 4 U Zeleného stromu. Nad novým informačním centrem vznikne šest bytů. Samotné infocentrum se podle mého názoru velmi povedlo. Je na důstojném a dobře viditelném místě a reakce návštěvníků jsou pozitivní. Vedle přibližně šedesátimilionové rekonstrukce divadla připravujeme také rekonstrukci školy za zhruba 110 milionů korun. Po několika letech se nám podařilo získat téměř maximální možnou dotaci, která dosahuje skoro 50 milionů korun. Rekonstrukce školy může částečně ovlivnit příští ročník Jiráskova Hronova, především kvůli ubytování. Žáci budou dočasně přemístěni do náhradních modulárních prostor a bude potřeba vyřešit také festivalové zázemí. Jen projekty, které jsem zmínil, představují bez započtení obchvatu investice přesahující 200 milionů korun.

Máte nějaké místo, kam by se návštěvníci festivalu měli vydat odpočívat?
Určitě park Marie Jiráskové směrem na Žďárky. Je to krásné a klidné místo s malým rybníčkem, tůněmi, potokem a velkou loukou, kde se dá ležet a odpočívat. Součástí parku jsou také broukoviště a hnízdiště pro ptáky. Je to skutečně příjemný prostor, který by mohl vyhovovat i mladým návštěvníkům festivalu, když si potřebují na chvíli odpočinout od ruchu v centru. Celý projekt stál přibližně 12 milionů korun, z toho 10 milionů město získalo z dotace. Park byl navíc prezentován jako příklad dobře realizovaného projektu.

Rychlé otázky

Ranní káva, nebo večerní sklenka vína?
Obojí.

Komedie, nebo drama?
Také obojí.

Déšť, nebo tropické vedro během festivalu?
Déšť.

Nejoblíbenější místo v Hronově?
Tam, kde bydlím. Nejraději jsem doma na terase, kde si můžu dát sklenku vína.

Kterou knihu Aloise Jiráska byste doporučil?
Přiznám se, že žádnou konkrétní doporučit nedokážu. Je to poměrně těžké čtení a v této otázce by asi lépe poradila paní místostarostka.

Jedno slovo, které vystihuje letošní ročník?
Blížíme se stovce.

To jsou tři slova.
Tak tedy: vydržme.

autor: Honza Švácha / foto: Ivo Mičkal

Petr Koleta

Zpět