Nejsme to my, ale naše alter ega

2.8.2026

Jakým způsobem tenhle projekt vznikl? Vím, že na začátku byla situace, kdy holky ze souboru neměly čas, zůstali jste samí kluci a museli jste vymyslet něco svého.
My jsme vymýšleli různá témata, chtěli jsme využít toho, že jsme kluci, a napadlo nás něco o životě. Tak jsme napřed začali psát životní zkušenosti, jak z dětství, tak z různých romantických setkání. Pak bylo důležité najít klíč, jak pojmout ten narativ, aby se to spojilo dohromady a byla to nějaká hravá věc. Zničehonic nás pak napadlo, že bychom to mohli udělat jako zkoušku s kapelou a využít hudební nástroje. A začali jsme vymýšlet, co s tím. V tom nám pomáhaly naše instruktorky, společně jsme spojovali, vymýšleli různé sekce.

Veškeré zážitky jsou tedy autentické?
Ano, nebo jsou inspirované určitými situacemi, které jsme zažili. Je to trošku zkombinované, měli jsme třeba dvě různé zkušenosit, které by v té hře dohromady nefungovaly. A tak jsme to museli trochu upravit.

Když mluvíte o těch nástrojích, napadá mě, jestli máte kapelu… 
My nejsme žádná kapela, doufám, že si to nikdo nemyslel. Jsme skupinka kluků, která přemýšlela, jak to spojit všechno dohromady. Vlastně nikdo pořádně na nic nehraje nebo hrajeme na úplně jiné nástroje, než které máme ve hře. Ale myslím, že by do takové hry ani nesedělo, kdybychom to uměli pořádně.

Ve hře jste tedy začínající kapela a kromě životních zážitků taky ukazujete, jak může fungovat vznik potenciálních hitů. Vezmete jednoduše pár slov nebo vět, které říkáte, zhudebníte to, vymyslíte choreografii a ono to funguje. Pro mě je tam zajímavé použití toho...
... looper myslíte. Ano, pro nás bylo zajímavé spojit ten looper s elektronickou hudbou, to dělá vtipný a hezký zvuk.

Proměňujete to nějak, nebo je text stabilní? Je tam procento improvizace?
Často. Protože rozhodně ne vždycky se nám podaří zahrát tu hru chronologicky tak, jak jsme si ji vymysleli. Často nastupuje improvizace a přehazujeme jednu scénu s druhou. / My si to občas řadíme za sebou podle našich momentálních pocitů.

Takže je to časoprostor, kde se dají jednotlivé položky posunovat...
Jak jsme mluvili o tom, že je to spojeno s našimi zkušenostmi, tak chci říct, že to nejsme my, ale nějaké alter ego, založené na některé naší charakteristické vlastnosti.

A s tím souvisí třeba i nápad, že si každý přinesete nějaký nápoj, který vás charakterizuje?
Ano, ten oblíbený nápoj k tomu patří. Já mám třeba hrozně rád laktózové věci, i když to nepiju denně. Ale mám ho tam, protože je to pro mě ikonická věc. / Vašek sporťák tam má ten svůj DrWitt a Vašek pivko. Je to spojené i s těma aktivitama, co kdo dělá. Vašek je vysportovaný, tak pije to, co pijou sportovci, tohle je zas takovej táta, tak má pivko. Já jsem zas takový zženštilejší, tak piju ten jogurtový nápoj. / A já jsem takovej ten chytrej blbec, trošku nepoužitelnej, a mám rád červený. 

Pro mě se velmi dobře doplňujete, každý je vyhraněný typ, takže se tam každý divák může najít. V každém kolektivu jsou lidi, ze kterých máme srandu, ale když v kolektivu nejsou, tak chybí. A bavili jste se taky o Filipovi?
On je vlastně založený na reálné postavě. Já mám příběh s jedním kamarádem, který měl tenhle typ přítelkyně. A tím jsme se inspirovali. / Kromě toho byl Filip dobrej tahák. Jak se mezi scénama vracíme zpátky do reality z té metaforické myšlenky. Ty intermezza, kdy chvilku mluvíme o Filipovi, nás vrací z těch vzpomínek do reality a můžeme jít zase dál.

Co plánujete do budoucna? Slyšela jsem, že v příštím roce maturujete. Takže asi nebude moc času...
To uvidíme. Někdo z nás maturuje, ale dva kluci ještě ne. / Rádi bychom dělali něco s poezií, ale zatím nemáme jasno. Záleží na tom, jestli se do souboru vrátí holky. Protože my kluci, i když děláme něco vážného, vždycky nakonec sklouzneme do té komedie.

autor: Jana Soprová / foto: Ivo Mičkal

Tutu Bazo, Turnov

Zpět