Nemyslím si, že osmdesátníci patří do starého železa

3.8.2024

Rostislav Hejcman je herec a režisér spolupracující s divadelními soubory v Hronově, Náchodě i Červeném Kostelci. Jak sám říká, jde jen do toho, o čem je přesvědčený, že to má smysl, že zkoušení bude bavit jeho i soubor. Loni jsme na Jiráskově Hronově v předvečer festivalu viděli jeho inscenaci Jiráskovy Lucerny, kterou nastudoval s hronovským souborem.

Jak jste přišel na Sibleyrasovu hru?
Viděl jsem její inscenaci v Komorním Kalichu v Praze. A hned jsem si říkal, že by bylo lepší uvést ji bez pauzy. A také mě hned napadla hudba, a sice písnička z první světové války Lili Marleen. Jen jsem nechtěl, aby zněla v tvrdém pochodovém rytmu, ale jako nostalgická ozvěna starých časů, kdy ti tři pánové prožívali svá válečná léta.

A předpokládám, že jste myslel i na konkrétní herce?
Je tomu tak. Trojice pánů Zuzek, Labík a Brož se sešla už před lety v inscenaci Stará dobrá kapela a já si od té doby říkal, že bych s nimi rád ještě jednou něco udělal. Sibleyrasova hra je jim jako ušitá na tělo. Dovedly mě k ní vlastně tři důvody. První byli herci, kteří k ní dozráli herecky i lidsky. Druhý důvod se týká tématu, toho, že si nemyslím, že lidé v jistém věku patří do starého železa. Dnes se dost zapomíná na to, že i oni společnosti mohou ještě mnoho dát. No a třetí důvod spočívá v tom, jak je hra napsaná. Tihle tři osmdesátiletí pardálové, bývalí vojáci, kteří prošli dvěma světovými válkami, jsou přes všechny strasti stále hraví. A přes všechno to jejich vzájemné hádání je patrné, že se mají rádi a že spolu chtějí být.

Jak dlouho už Vítr ve větvích topolů hrajete?
Dnešní představení bylo teprve třetí v pořadí, premiéru jsme měli v květnu v Kostelci, kde jsme odehráli ještě jedno představení. Takže bylo trochu troufalé zařadit ji po té pauze na festival. 

Znám vás jako herce i režiséra hronovského souboru, kde jste vlastně profesně doma?
Momentálně jsem členem kosteleckého souboru, před dvěma lety jsem hrál v Náchodě, potom v Hronově. Ale dneska už jsem něco jako amatér na volné noze a vyzobávám si jen to, co opravdu chci dělat a co by bavilo mě i herce. Zajímá mě střídat témata i žánry, ale pořád budu dělat klasické divadlo, jiné ani neumím. 

Ptala se Radmila Hrdinová

Divadelní soubor NA TAHU, Červený Kostelec

Zpět