95. Jiráskův Hronov 1. – 9. 8. 2025
6.8.2023
Osmý a poslední sloupek Jana Duchka.
Kde jinde než v prostředí, které je samá recenze a reflexe, bychom se měli shodnout, že kritika je věc potřebná. Tedy kritika ve smyslu zpětné vazby, která je objektivní, konkrétní a jejíž motivy nejsou pouhým výlevem frustrace, ale skutečnou snahou napomoci kvalitativnímu posunu. Jak mi říká můj drahý bratr: „Tys byl vždycky blbej.“ Ovšem zpravidla s dovětkem: „Ale to neznamená, že se to nemůže časem zlepšit.“
Pro zpětnou vazbu pozitivní nemáme psychologicky moc dobré podmínky. Je vědecky doloženo, že negativní příspěvky do veřejné diskuse mají násobně větší dosah než ty kladné, a také jsme národem vtipů, hlášek a humoru všeliké kvality. Extrémně řečeno, výsměch je taky hodnocení. Ať si o tom obdivovatelé bardů českého laskavého humoru myslí, co chtějí, skutečná laskavost prostě není vysokooktanové palivo pro vtipy. Kdybychom tomuto druhu zábavy říkali „blahosklonný humor“ nebo třeba „laskavý výsměch“, asi bychom objektivně neminuli, jen to šibalské pomrkávání by nám trochu natrpklo. Kvalitní zpětná vazba je práce. Složitá, nudná, nevirální práce. Dostals ji? Zaplať, nebo oceň hodnotu toho daru!
Chválení je těžší i v tom, že nás činí zdánlivě zranitelnějšími. „Tobě se líbí Eva a Vašek?“ Skončils. Hejt lépe tmelí skupinu a masíruje ego. Hejt skrytě buduje piedestal naší fiktivní osobní nadřazenosti. „Flus, flus, flus“ a pod tím jako by se říkalo: „Zatímco JÁ jsem o mnoho lepší.“ Ne proto, že takový „já“ v oboru něco lépe umí, ale proto, že tento JÁ se prostě zmocní pozice arbitra. To je jen zvládnutá technologie moci. Touhu pomoci a touhu po moci však dělí mnohem větší mezera než typografická. Od lidí, kolem kterých je všechno špatně, se držte dál.
Mnohdy nechválíme, protože to, co funguje, bereme jako samozřejmé a nemáme akutní potřebu to pojmenovat. Je to škoda, ale nikdy není pozdě dohnat resty. Takže:
Mít možnost každý festivalový den potkat odborníky, kteří dokáží věcně, strukturovaně, bez mlžení a balastu a s egem na uzdě otevírat podstatná témata, být otevřeni tématům ostatních a vyzařují upřímnou snahu proniknout k jádru problému třeba i za cenu ztrát na vlastních dosavadních názorech a přesvědčeních, to je čistá nádhera. Díky vám!
P.S.: Často si opakuji: „Když nemůžeš říct něco dobrého, mlč.“ Snažím se, bojuju a nezřídka prohrávám. Ale to neznamená, že se to nemůže časem zlepšit.