Nevěřte nikdy trpaslíkovi!

11.8.2024

Recenzi na letošní suchdolskou Wes bych mohl téměř bez úpravy začít stejným perexem, který jsem napsal do své recenze na jejich loňskou inscenaci. Současné české žánrové drama aby člověk vskutku pohledal – pokleslou literaturu pro divadlo dnes píše málokdo. V Suchdole nad Lužnicí se nicméně principálové tamního divadelního spolku SUD Lenka a Vít Chaloupkovi okrajových žánrů vskutku nebojí. Za sebou mají dramatizace Poláčkových příběhů kouzelnických bratří Edudant a Francimor a Verneova vědeckofantastického románu Honba za meteorem; na úvod letošního JH jsme měli tu čest setkat se s doylovským apokryfním detektivním dramatem Sherlock Holmes: Zrození zla a týden před začátkem loňského JH, kam z Třeboňska přivezli sci-fi pohádkovou eko-grotesku Za pět minut dvanáct, měli v suchdolském KC premiéru se „svižnou westernovou komedií“ Wes. A právě tu nám festivalová dramaturgie předložila v programu posledního dne přehlídky.

Žánrovka to vskutku je: malé městečko, spíše wes, kdesi na Divokém západě mají ve své moci manželé (a snad jsem si všechna jména zapamatoval a napsal správně) Lakotovi. On je starosta-pitomec, ona drsná manipulativní hamižnice. Město dále obývá jejich služebná, původní obyvatelka amerického kontinentu Pálíta (jejíž kostým vzbuzuje obavu z nevhodné kulturní apropriace), z Čech čerstvě navrátivší se Lakotovic Mila, která v naší kotlině obhájila bakalářskou práci Závist jako nejvyšší forma uznání, a konečně Wes Línej (nebo snad Leeny), ostrostřelec a vítěz šesti pohárů v této disciplíně, jejížto soutěž se v městečku zrovna chystá. Očekávané Wesovo vítězství, které má na dosah, když překoná slavný hrdinský páreček Calamity Jane a Divokého Billa, mu však těsně před nosem vyfoukne tajemný temný cizinec, jehož zdánlivě jedinou vadou je jeho nedostatečná výška. Muž, který se představí jako bankéř a petrolejář Don Elias Mamon, spolu se svým mexickým podržtaškou jménem Tágo (národnost pouze usuzuji dle stereotypního klobouku, který měla herečka sluhu hrající jako součást kostýmu) nabídnou manželům odkup městských pozemků za účelem vybudování kasina, které následně ponese peníze do městské kasy. Lakota zblblý Mamonem transakci stvrdí, aby se následně ukázalo, že jde o dvojitý podfuk, protože místo kasina chce Mamon vybudovat ropné pole a navíc na koupi pozemků užil peníze, o které předtím při přepadení poštovního dostavníku připravil právě manžele Lakotovi. Když se podfuk provalí, unese Mamon s Tágem Milu jako rukojmí a všechny výše jmenované postavy se snaží ve zběsilé honičce vzniklou situaci vyřešit, zločince zlikvidovat a smlouvu anulovat. Zdárný konec korunuje milostný vztah Wese a Mily a plot-twist v podobě přeživšího Mamona je nutnou žánrovou tečkou za suchdolskou komedií. Zmíněných sedm postav doplňuje univerzální osmý herec s nejvděčnější úlohou všech malých vedlejších rolí včetně zvířecích. Jeho postava se jmenuje Kulka, neboť jeho úkolem je také animace revolverových kulí.

Hra si sice pohrává s westernovými klišé, ale inscenace a její „akční“ scénografická výbava připomíná spíše návštěvu v Bauhausu: veškerou výpravu obstarají nerezové štafle a schůdky různých velikostí, na Divoký západ upomínají částečně kostýmy, zejména šátky pod krky všech herců a hereček. Zmíněné štafle se staví do různých konstelací, a znázorňují tak postupně mimo jiné vlakové koleje, tribuny, provazový most, písečné duny ale i vrtulové letadlo a dvě kánoe. V každé situaci se totiž nějak přeskupí, přičemž ovšem dělají strašný rambajz, a není tak dobře ani slyšet ani rozumět živému hudebnímu doprovodu, který je u SUDu tradiční. Mimo nástrojového tria (housle, klávesy a kytara) tentokrát obohacený o kvarteto zpěvaček, které doprovází přestavby (i situace) nejen autorskými hity jako Nestůj v koutě, odrbou tě, ale i na rytmické a perkusní nástroje a motivy odkazujícími na Angela Badalamentiho.

A přestože to zní jako báječná řachanda, je to ve skutečnosti celé trochu řídké, a tak suchdolští přidávají další vrstvy humoru, nadměrné reakce a hereckou fachidiocii, které způsobují řady situací typu: štafle stojící v cestě se neobchází, ale přelezou; nebo: když mě někdo osloví, leknu se, až spadnu; nebo: omylem nechám podržet svoji pistoli tomu, na koho mířím. 

Inscenace má snesitelných padesát minut, ale kavalkády smíchu, podobné těm úvodním, sherlockovským, se ozývají poskrovnu, spíše vůbec. Komedie, to je totiž čirá alchymie a tenhle elixír suchdolští nenamíchali zrovna šikovně.

Suchdolský divadelní spolek SUD, Suchdol nad Lužnicí

Suchdolský divadelní spolek SUD, Suchdol nad Lužnicí

Suchdolský divadelní spolek SUD, Suchdol nad Lužnicí

Zpět