Zda hrozící pandemie zasáhne, či ne, zda dojde k nějakému incidentu v této souvislosti, který se následně bude omílat v celostátním tisku. Dnes už se snad dá říci, že jsme to přežili ve zdraví – jen mírně přidušeni povinnými rouškami v hledištích divadel, dostatečně preparovaní všudypřítomnými dezinfekčními prostředky. Možná došlo k pár drobným zraněním kvůlivá přílišnému ochutnávání alkoholických nápojů, či ochraptění v důsledku hlasitého zpěvu. Ale jinak to vypadá, že díky spolupráci niposovsko-artamovských a hronovských vše běželo jako na drátku. A možná i v důsledku předchozího období tak nějak uvážlivěji a s úctou vůči práci ostatních.
I my ve Zpravodaji jsme se snažili nabídnout vám co nejvíce informací a poskytnout co nejúplnější obraz života Jiráskovek. I když netušíme, zda to vůbec někdo čte, případně kolik máme čtenářů. V každém případě jsme se snažili být všude. Navzdory rychlým přípravám byl program poměrně nabitý, a na své si přišli jak účastníci JH, kteří sem přijeli ze všech stran, tak i místní občané – nejen z Hronova, ale i přilehlých obcí resp. městeček, kteří si užili v parku koncerty různých hvězd nejen východočeských, ale také nástup nové tradice, související se starými tradicemi lidových řemesel. Své poutníky měl i Mlýn Papírna, nejen s čapkovskou výstavou, ale i se zapáleným a zasvěceným výkladem zdejšího průvodce, či meditační zahrada u kostela. Vydělat se dalo i místním podnikatelům v gastronomii, pokud o to stáli a nezavřeli se zahájením festivalu – a strávníci si pochvalovali (alespoň všichni kolem mě). Tak snad se i ten letošní jubilejní JH zapíše do historie se znamínkem + (čti PLUS). A nám nezbývá, než si rok počkat na další. Platí naštěstí stále Časy se mění, Jiráskův Hronov zůstává. Nezkosilo nás to. Devadesátý ročník JH je mrtev, ať žije 91. Jiráskův Hronov! Hezký zbytek léta přeje Jana Soprová